C 07 - Stěžejní otázky vnitřní politiky Československa ve dvacátých letech

- oděvnictví – Prostějov, Cheb, Praha

- zbrojovky - Zbrojovka Brno, Vsetín, Uherský Brod

- automobilový prům. - Škoda Mladá Boleslav, Tatra Kopřivnice

- potravinářský prům. – cukrovary: Polabí, Haná, pivovary: Plzeň, Olomouc, Hanušovice, Černá Hora

Sociální politika

Sociální zákonodárství a vládní nařízení sociální povahy se po roce 1918 změnilo v lavinu a získalo podstatně větší roli. Změnily pracovní dobu na osmihodinovou, poskytly podporu v nezaměstnanosti. 1. dubna 1925 vstoupil v platnost tzv. gentský systém, který stanovil státní podporu nezaměstnaných na výši odborového příspěvku. Stát zlepšil podstatně úrazové a nemocenské pojištění, přísně omezil práci dětí a prosadil prvky tovární samosprávy.

Od roku 1924 a 1925 se náplní sociální činnosti stalo jejich uplatňování. Smysl zákona připoutával na jedné straně odbory k státní sociální politice a na druhé soc. politiku k odborům. Větší důraz byl kladem na uzavírání kolektivních smluv.

Dodržování 8-hodinové pracovní doby bylo občas běžně porušováno. Pozornost se soustředila na nový požadavek – uzákonění placené dovolené. Návrhy existovaly už za poválečné krize. Nakonec byl přijat až v roce 1925. Po ročním nepřetržitém zaměstnání dával nárok na šest dní dovolené a po 15 letech osm dní. Zásahy státu do mezd byly jen občasné a celkem neúspěšné. Týkalo se to i práce žen, které byly hůře placeny, přestože pracovaly alespoň srovnatelně s muži.

Velkou kapitolou se stal boj o sociální pojištění. Existoval zákon o nemocenském pojištění, a zároveň působila řada pojišťoven a nemocenských pokladen. Podpora byla udělována v nemoci trvající déle než 3 dny a dala se natáhnout až na rok. Byla vymezena asi dvěma třetinami hrubého výdělku. Ženy dostávaly podporu šest neděl pře a po porodu. Lékařská péče v nemoci a při porodu byla pro ně bezplatná.

Důležité bylo i invalidní a úrazové pojištění, protože docházelo k zraněním s trvalými následky, řešily se problémy tzv. starodůchodců, zvláštní měl osud zákon o starobním pojištění osob samostatně hospodařících, který byl přijat 1925, ale nikdy nevzešel v platnost.

Roku 1926 vešel v platnost zákon o starobním pojištění. Spojoval v jeden systém i důchody invalidní, vdovské a sirotčí, takže snesl ostrou kritiku a náležel mezi nejlepší i v mezinárodním srovnání. Přesto byly později problémy s jeho novelizací, následovaly ostré scény v parlamentě, demonstrace. Nakonec stejně prošla.

Úroveň bydlení patřila k dalším problémům, protože bytů bylo málo a často nedostatečné úrovně. Spousta bytů neměla příslušenství, koupelnu měla asi jen 1/5 všech bytů. V letech 1921 – 1925 bylo postaveno přes 21 000 rodinných domků a roku 1928 více než 100 000 bytů. Na obojí stát poskytoval půjčky a příspěvky.