C 07 - Stěžejní otázky vnitřní politiky Československa ve dvacátých letech

Po vzniku ČSR, možná i v důsledku války, došlo k růstu nezaměstnanosti, drahotě, což vedlo k nespokojenosti nižších sociálních vrstev. V prvních letech byly vydávány zákony, které měly předcházet sporům. Byla stanovena osmihodinová pracovní doba, zavedena podpora v nezaměstnanosti, nemocenské a úrazové pojištění.

V dubnu 1919 byl vydán zákon o pozemkové reformě = zábor pozemkového majetku přesahujícího 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha půdy vůbec. Vznikl pozemkový úřad. 600 000 rolníků dostalo půdu (po 2.svět. válce usilovali o další pozemkovou reformu). Vznikly zbytkové velkostatky, které si přidělili představitelé agrární strany (cca 100 ha půdy).

Na jaře 1919 byla provedena i měnová reforma, která měla za úkol oddělit československý peněžní oběh od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska. Hlavním architektem této měnové reformy byl ministr financí Alois Rašín.

Cíle reformy:

- osamostatnit peněžní oběh

- zlikvidovat inflační peníze, které vznikly během první světové války

- vytvořit novou československou měnu

- založit měnovou politiku na maximálním zhodnocení měny – tedy na zvyšování její kupní síly

- spojit korunu se zlatem (zlatý standard = měnový systém, v kterém standardním ekonomickým měřítkem je zlato a měna, která je používána jako jednotka zúčtování, je odvozována od váhy zlata, která se v ideálním případě nemění.)

Politický systém

- se dotváří na začátku 20. let. Konec negativistického postoje německých stran vůči ČSR (požadavek autonomie v rámci ČSR). Roste vliv komunistické strany po rozkolu dělnického hnutí; komunisté stojí v opozici vůči vládě, celému politickému systému. Nejsilnější stranou jsou agrárníci. Od poloviny 20. let sílí protihradní křídlo (Hodža), agrární strana se orientuje na Rakousko a Německo. Roku 1923 vzniká zákon na ochranu republiky (předcházel mu úspěšný atentát na Rašína), byl namířen proti extrémním silám (KS, nacionalistické strany, fašismus). Ve 20. letech rostl vliv klerikálních stran (po 1918 došlo k jejich oslabení - antiklerikalismus, jehož projevem bylo vystupování lidu z církve a svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí (spojován s Bílou Horou).

Roku 1925 došlo k přerušení styků mezi republikou a papežem, Masaryk a Švehla se zúčastnili oslav vzpomínek na Jana Husa. Roku 1928 byly Benešovou zásluhou urovnány vztahy mezi církví a státem a nastal Modus Vivendy (stav spoluexistence). Roku 1929 - Milénium sv. Václava (byla dokončena výstavba Svatovítské katedrály).

V polovině 20. let se konaly volby a boj o moc vrcholí: 1. Agrární strana (13,7 %) 2. Komunistická strana (13,2 %) 3. Lidová strana (10,0 %) 4. Sociální demokracie (9,0 %)

Na Slovensku byla nejsilnější Hlinkova ľudová strana. Komunisté a Sociální demokraté byli v opozici. Na nějakou dobu vznikla vláda všenárodní koalice („Švehlova vláda“). Roku 1926 byla znova vytvořena úřednická vláda Jana Černého, vznikla národní obec fašistická (červenobílí), která chtěla uskutečnit fašistický puč na Sokolském sletu. Objevil se požadavek vytvořit vládu „pevné ruky“ (= nastolit diktaturu). Byla proti dělnickému hnutí a Komunistické straně, proti menšinám, proti Společnosti národů, proti Německu (založeno na českém nacionalismu) a proti sovětské politice. V čele fašistické obce stál Rudolf Gajda (bývalý legionáři) - k žádnému puči nakonec nedošlo.