10. Hospodářství (trendy, inovace, teorie)

Kapitalismus, kapitál a kapitalista:

Kapitál je hmatatelná realita (kapitálové jmění: neoznačuje pouze akumulaci peněz, nýbrž i využitelné a využívané výsledky již hotové práce: dům, sklizeň obilí, loď, ale pouze pokud se podílí na dalším výrobním procesu: peníze neleží v trezoru atd.), masa snadno identifikovatelných prostředků neustále v činnosti. Kapitalista je člověk, který řídí nebo snaží řídit vstup kapitálu do nekonečného výrobního procesu. Kapitalismus je zhruba způsob, jakým se toto neustálé vstupování kapitálu provádí.

Vztah státu, kultury a kapitalismu u Braudela:

Moderní stát, který kapitalismus nevytvořil, nýbrž zdědil, jej někdy podporuje, někdy brzdí. Kapitalismus vítězí pouze tehdy, když se ztotožní ze státem, když je státem. Ve své první velké fázi v italských městských státech (v Benátkách, Janově či Florencii), je moc v rukou finančnické elity. Regentská aristokracie v Holandsku v 17. stol. vládne v zájmu podnikatelů., velkoobchodníků nebo dokonce podle jejich pokynů. V Anglii znamená revoluce v roce 1688 nástup obchodních zájmů podle holandského vzoru.

Stát je tedy peněžnímu světu buď nakloněn, nebo vůči němu nepřátelský zaměřen. Stejně je tomu s kulturou a náboženstvím. V zásadě se náboženství jako tradiční síla staví proti tržním novinkám, penězům, spekulacím, lichvě. Zde se objevuje teze Maxe Webera, že kapitalismus v moderním smyslu slova není nic jiného než výtvor protestantství nebo lépe řečeno puritanismu.

Braudel se staví proti tomuto tvrzení: severoevropské země pouze převzaly místo, které dříve tak dlouho a skvěle zastávala někdejší střediska kapitalismu ve Středomoří. Nevymyslely nic nového ani pokud jde o techniku, ani pokud jde o vedení obchodu. Amsterodam kopíruje Benátky. Pokaždé jde o změnu těžiště světového hospodářství z ekonomických důvodů, které se netýkají vlastní podstaty kapitalismu. Definitivní přesun ze Středomoří k severním mořím, k němuž došlo koncem 16. stol., je vítězstvím nové země nad zemí starou. V souvislosti se stoupajícím významem Atlantiku dochází k rozšíření ekonomiky obecně a i tentokrát jde o rychlý pokrok tržního hospodářství, které ponese na svých bedrech rozrůstající se konstrukce kapitalismu.

Kapitalismus a společnost:

Společnost tohoto období, vycházející ze společnosti feudální a sama doposud napůl feudální, je společností, kde jsou vlastnictví a společenské výsady poměrně chráněné, kde se jim rody mohou těšit v relativním klidu, neboť vlastnictví je považováno za posvátné a každý zůstává zhruba na stejném místě (feudální systém je trvalá forma rozdělení půdy jakožto základního bohatství šlechtickým rodům – tedy systém ve své podstatě neměnný). „Buržoazie“ se po celá staletí na privilegované šlechtě přiživovala, žila její blízkosti, využívala jejího luxusu, aby se zmocnila jejího majetku (často pomocný lichvy) a nakonec se vmísila do jejích řad, v níž ztratila. Tím navazují na šlechtickou posloupnost, jejích vzestup však je pomalý, trpělivý, ambice donekonečna přesouvány na děti a děti dětí, a tak to jde pořád dál. Braudel říká, že právě těchto poměrně klidných vod je třeba, má-li dojít k akumulaci, má-li vzniknout a přežívat ony rodové linie a má-li za pomoci peněžního hospodářství konečně vzniknout kapitalismus.