B 03 - Mezinárodní vztahy v meziválečném období

B 3) Mezinárodní vztahy v meziválečném období

Versailleský mírový systém

Versailleská konference začala 18. ledna 1919. Vítězové chtěli největší výhody, poražení co nejvíce zmírnit následky porážky.

Francouzský prezident Poincaré přednesl zahajovací projev, v němž za viníky války označil centrální mocnosti. Versailleské konference se účastnili pouze zástupci vítězných států (nejdůležitějších pět států - všeobecné zájmy (USA, Francie, Anglie, Itálie, Japonsko); ostatní - omezené zájmy (mj. i ČSR).

Hlavním orgánem v konferenci byla nejvyšší rada (rada deseti), v níž byli zastoupeni premiéři vlád (+ prezident USA) a ministři zahraničí 5ti vítězných států. Tento orgán se nakonec zúžil jen na radu tří (Wilson-USA, Lloyd George-GB, Clemencau-F). Rozporuplným bodem byl postup vůči Německu. Nejtvrdší postoj zaujímala Francie; mírnější Anglie, která chtěla zachovat rovnováhu sil a obávala se radikalizace poměrů v Německu; USA zastávaly názor, že Německo má vystupovat nejenom jako protiváha Francie, ale také (hlavně) Anglie.

Mimo mírová jednání zůstalo Rusko, které nebylo přizváno (uzavřením separátního brestlitevského míru s Německem Rusko de facto vystoupilo z tábora Dohody). Cílem velmocí bylo likvidovat komunismus v Rusku a připravovat intervenci do Ruska, zabránit, aby se ruské revoluční myšlenky šířily do Evropy.

V červnu 1919 byla ve Versailles uzavřena MÍROVÁ SMLOUVA S NĚMECKEM.- teritoriální změny:- Německo ztratilo všechny kolonie ve prospěch Britů (+ Alsasko a Lotrinsko ve prospěch Fr.) - ztráta území ve prospěch ČSR: Hlučínsko Polska: Poznaňsko, Horní Slezsko, vých. a záp. Prusko, Gdaňsk Dánska: Šlesvicko Belgie: drobná pohraniční území - Německu odňato i Sársko (pod správou Společnosti národů) - po patnácti letech se zde měl uskutečnit plebiscit, zda připojit k Německu či k Francii - uhlí ze Sárska bude po dobu 15 let směřovat do Francie - vojenské podmínky:- v Německu zrušena všeobecná branná povinnost a generální štáb - rozpuštěna armáda (max. 100 000 vojáků pro řešení vnitřních problémů) - ztráta loďstva a ponorek – omezeny možnosti modernizace vojenského vybavení - v Porýní vytvořeno demilitarizované pásmo (o šířce 50 km) na pravém břehu Rýna - levý břeh Rýna okupován dohodovými vojsky - hospodářské podmínky:- reparace (ve zlatě, zboží (uhlí, železná ruda), cenné papíry) - reparace velmi vysoké, pro Německo neúnosné (nesplnitelné) - několikrát revidovány

Tato smlouva však nezajistila stabilitu (stanovila pro Německo příliš tvrdé podmínky), vyvolávala touhu po odplatě. Zároveň nebylo dodržování smlouvy vyžadováno dost důsledně na to, aby to zamezilo nové německé agresi v blízké budoucnosti.

Smlouva s Rakouskem byla podepsána v září 1919 v Saint-Germain. Potvrdila rozpad Rakouska - Uherska na nástupnické státy; potvrdila územní ztráty. Dávala Rakousku určitá vojenská omezení a stanovila reparace. Obsahovala přísný zákaz spojení Rakouska s Německem.