14. České země po bílé hoře

Kulturní situace:

• odklon šlechty a měšťanstva od české kultury, násilná rekatolizace + emigrace elity české kultury a vzdělanosti (J. A. Komenský, Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoře) ->katastrofa v duchovním životě tehdejší společnosti

• proud kulturního života působil sice dál, ale střežený katolickou cenzurou

• školské vzdělávání převážně v rukou duchovenstva, přičemž "monopol" na nejvyšší vzdělání měli pouze jezuité (a také piaristé)

• důležitým místem byl kostel - místem náboženského kultu, centrem umění, osvěty a poučení

• významné místo v životě barokního člověka hrála procesí a poutě -> České země se opět připojily k římskokatolické církvi, a byly tak integrovány do katolické Evropy

• baroko:

  • využívala barokního umění především katolická církev hlavně pro zvýraznění svého učení, krátce nato vznikala barokní díla i na objednávku šlechty a barokní styl se začal šířit i v městském prostředí

  • v první pobělohorské fázi přicházeli barokní umělci ze zahraničí (z Itálie, Bavorska, Francie) -> většinou se u nás usadili a jejich potomci se už počítali mezi české umělce

  • výtvarné umění: Škréta, Brandl, Petr Braun – grafik

  • sochařství: Jan Jiří Bendl (mariánský sloup v Praze), Maxmilián Brokoff – s Braunem sochy na Karlově mostě, Matyáš Braun - nechal vybudovat sochy na nádvoří kláštera – zobrazují lidské vlastnosti (sochy Ctnosti, Neřesti, Lásky, Žárlivosti)

  • architektura: Kilián a Ignác Diezenhoferovi - kostel sv. Mikuláše v Praze, Klatovy, Přeštice, Nicov

  • rysem barokním je i zjitřené lidové cítění, lidový zájem a tzv. lidová zbožnost – oživení mariánského kultu a kultu ostatních svatých je věcí důsledně katolickou -> Panna Marie se začíná těšit úctě věřících, jsou konány mariánské poutě a kult mariánství se vedle Ježíše Krista stává v rámci českého baroka druhou nejvýznamnější katolickou hodnotou; vrchol 1729, kdy došlo ke svatořečení Jana Nepomuckého – jednalo se o národní slavnosti u nás, celý ten rok v duchu svatořečení probíhal

  • jezuité nechávali studovat češtinu vedle němčiny a latiny na svých gymnáziích (x obranné jazykové tendence – Bohuslav Balbín – v Klatovech napsal Obranu jazyka slovanského, zvláště českého)

Česká historická věda se k Bílé hoře postavila trojím způsobem:

• katoličtí historikové ji vítali a činí tak dodnes; tvrdí, že to byl návrat ke kořenům víry otců

• Palacký, T.G. Masaryk, Arnošt Denü ji chápou jako konec české samostatnosti

• Pekař, Zdeněk Kalista – kompromis, spor. Na jedné straně to chápou jako konec samostatnosti, ale znamenitě oceňují přínos katolictví pro český národ

TŘICETILETÁ VÁLKA

1. VÁLKA ČESKÁ (1618–1620)

   • panovník Matyáš I. žil ve Vídni – vyhrocení napětí u nás – místo panovníka vládnou místodržící, kteří nedodržují Rudolfův Majestát (uzákoňoval Českou konfesi = poddaný nemusel mít stejné náboženství jako jeho pán = zajištění náboženské svobody i českým nekatolíkům) → nespokojenost + nepokoje mezi katolíky a nekatolíky

   • 1618 sjezd českých nekatolických stavů v Praze → stížnost císaři za porušování zemských svobod a Majestátu – Matyášem odmítnuta + zákaz pokračovat ve sjezdu → pobouření stavů → schůzka nekatolické šlechty v pražském Karolinu + tajná schůzka radikálů → vypracován postup proti místodržícím:

     • 23. 5. 1618 delegace stavů na Pražský hrad (radikál Matyáš Thurn) → III. pražská defenestrace = svržení královských místodržících Viléma Slavaty, Jaroslava Bořity z Martinic a písaře Filipa Fabricia z oken → definitivní rozchod s Habsburky → počátek stavovského povstání

     • 25. 5. 1618 zvolena vláda 30 direktorů = prozatímní převzetí správy země → složena ze tří stavů: panstva, rytířstva a měšťanstva (= stavovský odboj), ze země vyhnáni jezuité, hledání podpory a spojenců mezi nepřáteli Habsburků

     • direktorium nerespektuje nástup katolického panovníka Ferdinanda II. Štýrského a samo dosazuje na trůn Fridricha Falckého (1619 – 1620) – tzv.„zimní král“

   • Češi spoléhali, že jim Falc poskytne pomoc → poskytla ale jen velmi málo + Ferdinand II. se spojil s vůdcem Katolické ligy (= sdružení katolických knížat v J Německu) bavorským vévodou Maxmiliánem → tažení na Prahu → 8. 11. 1620 bitva na Bílé hoře

2. VÁLKA FALCKÁ (1621–1623)

   • 21. 6. 1621 – veřejně popraveno všech 27 představitelů odboje na Staroměstském náměstí (3 oběšeni – nebyli šlechtici a 24 sťato – šlechtici)

   • boje se přesunuly do Německa, Maxmilián Bavorský stojí v čele Katolické ligy

   • vpád bavorského a španělského vojska do Falce -> Fridrich Falcký + pomoc Unie a Nizozemí -> neúspěch, ztráta Horní a Dolní Falce pro Fridricha (získal Maxmilián)

3. VÁLKA DÁNSKÁ (1625–1629)

   • 1625 vzniká protihabsburská Haagská koalice - Nizozemí, Dánsko, Anglie a dolnosaská knížata + podpora Francie, Sedmihradska i Osmanské říše

   • nejsilnějším členem protihabsburské koalice je Kristián IV. Dánský (strach z Habsburské rozpínavosti, protože 1621 skončilo příměří se Španělskem)

   • generál Mansfeld postoupil až na Moravu a Slovensko a měl slib pomoci od Gabriela Bethlena = nebezpečí pro Ferdinanda II.

   • 1626 bitva u Dessavy – protestanté poraženi → do popředí se dostáváAlbrecht z Valdštejna (Ferdinand II. v tísni- přijal nabídku českého šlechtice Albrechta z Valštejna, který vytvořil vojsko), konec 20. let Albrecht z Valdštejna odvolán ze svých funkcí

   • 1626 generál Tilly porazil dánského krále -> 1629 mír v Lübecku + vyhlášen restituční edikt (Habsburkové chtějí vrátit situaci do r. 1555=navrátit církvi majetek, neúspěch pro protesty)

   • 1630 Albrecht z Valdštejna propuštěn z funkce – měl velkou moc (německá knížata záviděla bohatství a majetek)

4. VÁLKA ŠVÉDSKÁ (1630–1635)

   • v čele protihabsburské koalice Gustav II. Adolf; výborná švédská armáda

   • 1631 poražen císař u Breitenfeldu -> Švédi vstup do německého vnitrozemí + vpád saských vojsk do Čech (obsazena Praha)

   • 1632 bitva u Lűtzenu – zvítězil znovu povolaný Albrecht z Valdštejna, Gustav II. Adolf padl

   • 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna v Chebu (se souhlasem Vidně, podezřelý z jednání s exulanty, z úmyslu přejít na protestantskou stranu)

   • 1634 švédská vojska poražena Tillym -> 1635 pražský mír s císařem (Sasko získává obě Lužice a vystoupilo z protihabsburské koalice)

5. VÁLKA ŠVÉDSKO–FRANCOUZSKÁ (1635–1648)

   • Francie (Richelieu smlouva s Nizozemím) podporuje boje Švédů finančně a politicky, přímo bojů se neúčastní

   • válka se mění v tažení za kořistí -> vylidňování, rabování, ničení

   • mocenský konflikt Francie a Habsburků o hegemonii v Evropě

   • 1639-1642 vpády Švédů do českých zemí -> Torstenson obsazuje Slezsko

   • 1645 porážka Habsburků u Jankova – nejkrvavější bitva

   • tažení Švědů na Brno, obléhání -> mělo dojít ke spojení švédského vojska s Jiřím Ráoczím (nástupce Bethlena) -> ten nakonec uzavřel mír v Linci s Ferdinandem III. = konec nadějí o dobytí Vídně pro proihabsburskou stranu

   • 1646 Švédi v Praze, obsazení Hradčan a Malé Strany, plenění, uloupena část sbírky Rudolfa II.

   • Švédi na Moravě až do 1650 v Olomouci a v Uničově

   • od 1644 probíhají v severozápadním Německu mírová jednání