48. Rukopisy kolem bible – problematika kánonu, deuterokanonických knih, apokryfů, překladů bible

48. Rukopisy kolem bible – problematika kánonu, deuterokanonických knih, apokryfů, překladů bible

Bible a rukopisy kolem ní

Bible má 2 části – Starý a Nový zákon.

Starý zákon je psán hebrejsky/aramejsky (nový zákon řecky), má 45 knih. Překlady do řečtiny souvisí s židy v Diaspoře ne křesťany, kteří neuměli tak dobře hebrejsky a aramejsky, ale řečtina jim byla blízká. Septuaginta – 3. stol. př. n. l. – překlad Starého zákona do Řečtiny, nebyl však dán kánon (tzn., které knihy tvoří Starý zákon – volba knih nebyla omezená – ta kniha ano, ta ne atd, neobsahuje překlad všech knih tvořících SZ.). Podle legendy se jedná o překlad 70 starců, Egyptský vládce chtěl mít všechny spisy světa, pověřil židy, ať mu přeloží SZ do řečtiny, jedná se o nejstarší překlad Starého zákona do řečtiny (dal i rozčlenění – 5 knih Mojžíšových, knihy historické (soudců, Samuelovy,…), knihy prorocké)

Septuaginta = alexandrijský kánon (určitý počet knih)Určitý počet knih – alexandrijský kánon, došlo k překladu asi v Alexandrii – nejstarší překlad SZ do Řečtiny

Nový zákon – vzniká jako doplnění Septuaginty, je pociťována potřeba kodifikovat spisy (vytvořit kánon) spisy o splnění proroctví v Kristu (odkaz na knihy prorocké) – 4 části.

Po potlačení velkého židovského povstání v r. 90 n. l. se sešla synoda (Jansbdný) – všichni židovští učenci vytvořili palestinský kánon – Bible pravoslavných židů, nepřevzali všechny knihy přeložené do řečtiny (ty, které se nedochovaly v originále) → katolíci – deuterokanonické – spisy, které se nezachovaly v hebrejském originále, tzn. nezařazeny do hebrejského kánonu (u protestantů – apokryfy = Septuaginta (alexandrijský kánon) – (mínus) palestinský kánon) – alexandrijský a palestinský kánon se liší, odmítli řecké spisy, jež postrádají odkaz na originál

Raná křesťanská církev zná rozsah Bible jako alexandrijský kánon. Během reformace (Martin Luther) – přeložil Bibli, zpočátku přeložil všechny knihy, ale pak protestanti neuznávají deuterokanonické spisy, které nazývají apokryfy, držel se Septuaginty, pak to zavrhl a přešel na jinou

Apokryf nepatří do biblického kánonu

Součástí deuterokanonických knih jsou:

1. a 2. kniha Makabejská – prorok Maruk, kniha Tobijášova, přídavky ke knize Ester, přídavky ke knize Daniel, Jeremiášův pláč, …

Další spisy nezařazeny ani do jednoho kánonu (katolíci tomu říkají apokryfy a protestanti pseudoepigrafy)

3. a 4. kniha Makabejská, modlitby krále Manase, Mojžíšovo nanebevstoupení, závěť dvanácti patriarchů. Některé jsou výrazně mladší

V současné době vychází apokryfy v překladech, v češtině – Knihy tajemství a moudrosti, existují i novozákonní apokryfy např. Tomášovo evangelium, Bartolomějovo evangelium, listy Ježíše Krista, Apokalypsa, Skutky Petra a Pavla (vychází i Jidášovo evangelium, Neznámá evangelia, Skutky apoštolů)