65. Erb, právo držet erb, udělování a dědické právo k erbu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
65. Erb, právo držet erb, udělování a dědické právo k erbu
- erb = označením symbolů pro určité osoby
- ERB – znak /erb od německého slova der Erbe = dědic (u fyzických osob se jednalo o znamení dědičné)
= heraldický znak = je barevné, stálé (neměnnost znaků) a dědičné
= znamení na štítě a na některých dalších částech zbroje evropského bojovníka, vzniklé v evropském středověku, později rozšířené i na další jednotlivce, sociální skupiny a právní osoby
- musel se vytvářet podle pravidel:
dobře rozeznatelné vyobrazení znamení na štítu i z dálky
- kov na barvu, barva na kov - znamení (v heraldickém názvosloví - figury) jsou v největším kontrastu k barvě podkladu (herald. ozn. - pole)
- stylizované vyobrazení figur
- zdůraznění hlavních znaků, aby se daly dobře rozlišit na dálku
- vyplňují pokud možno co největší plochu štítu
- erby se ujaly a rozšířily v období křižáckých výprav
- od poloviny 12. stol. se erby šíří po celé Evropě
- obrazové symboly byly výhodné pro společnost, kde většina populace byla negramotná
- erb se stal výrazem zařazení osoby ve společenském žebříčku
- poměrně záhy se ustálila výtvarná stylizace figur
- erby – vhodný prostředek, který napomáhal identifikaci jednotlivce dědičnost figur
Funkce erbu
identifikuje
představuje – symbolizuje
reprezentuje
- původní znamení na korouhvích přenesena na zbroj (hlavně štíty)
- nejprve záležitost ryze osobní, později dědičná záležitost do sféry právní
Erbovní právo
S erby přímo souvisí tzv. erbovní práva, které řeší otázku vztahu mezi erbem a jeho nositelem čili uživatelem a také nabytí erbu. Erb bývá totiž buď udělen, nebo potvrzen a na základě toho jsou udělena či vyplývají určitá práva jejich nositelům. Erbu se může užívat, ale i zneužívat, může být také polepšen, rozhojněn, umenšen a ztracen. Původně bylo užívání erbů výsadou vojenské šlechty, později pak začala používat znaky i nevojenská feudalita (církev), po ní města, cechy a měšťané. Veškeré úpravy erbů mohly být provedeny pouze se souhlasem panovníka (výjimku tvořila církev).
Právo k erbu (privilegium užívat erb nebo znak) se prokazuje:
a) erbovním listem
b) užíváním erbu od nepamětních dob
Užívání erbu (prokázaného erbu) — má své právní účinky. Dokazuje se tím původ, jméno a stav nositele. Pokud jej užívá více osob (téhož erbu), prokazuje se tím příslušnost k jednomu rodu nebo sourodnost. Pokud byl funkční feudální systém, stal se každý erb vymřelé rodiny (pokud poslední z rodu neurčil předem v tomto směru nějakou závět) „svobodným“ a panovník s ním naložil podle svého uvážení.
Dnes si smí zvolit a užívat znak kterýkoliv občan, jeho erb však nesmí nést jakékoliv známky šlechtictví.
Právo držet (vést) erb
= Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby