70. Heraldika v českých zemích
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
doložení barev
-
1242-1249 - popis štítu českého znaku v trektátu Clippearius Teutonicorum Konráda von Mure
-
cca 1270 - český i moravský erb s klenoty - erbovní sál v paláci Gozzoburg v Křemži
-
1300 - vyobrazení moravského erbu v rukopisu Martina Opavského (dnes v Knihovně Polské Akademie Nauk v Kórniku, Polsko)
-
1312 - 1321 - český erb bez klenotu - pasionál abatyše Kunhuty
-
1310-1340 - celý český i moravský znak včetně klenotu - kodex Manesse (Heidelberský kodex)
-
1340 - celý český i moravský znak včetně klenotu - Zuryšská erbovní role
-
heraldika citlivě zrcadlí pozitivní změny v politickém stavu – negativní změny se projevují se značným zpožděním nebo vůbec – titulární nárok na země se nemusí ztratit - odráží se to v heraldice
-
používá znaky sestavené k určité příležitosti – co se kde potřebuje zdůraznit
Znaky šlechtické
- Od sklonku 12. století – Vítkovci, Vartemberkové, …
- Ve 13. století se objevuje heraldika církevní – některé kláštery přebírají do svých znaků erb svých zakladatelů (například Teplá tři paroží Hroznatovců) či erby řádové.
šlechtická heraldika
základní pilíř heraldiky – šlechtická heraldika
prošla všemi stadii, které jsme zmiňovali u obecního vývoje heraldiky a ve většině případů byla jeho hybnou silou
vývoj v Českých zemích
koncem 12. století - první šlechtické erby
ve 13. století - jejich rozmach a šíření – z prostředí panovnického dvora k nižší šlechtě
14. stol. – běžné
15. stol. – získávání erbu regulováno zeměpánem
od vzniku až po používání v turnajích v 16. století – hlavní funkce erbu - identifikace bojovníka – z osobních erbů se postupně stávají erby rodové – problém s identifikací konkrétního jednotlivce – odlišit jednotlivce – drobné změny – někdy krátkodobé patrné na osobních pečetích, někdy závažnější a přetrvávající – 13. -15. století - velká variabilita erbů v rámci jednoho rodu
změna tinktur (Vítkovci – z Rožmberka, z Hradce, z Landštejna, ze Stráže, ze Sezimova Ústí, z Krumlova)
rozhojnění původní figury (Markvartici (1 lev) – Valdštejnové (4 lvy); Buzici (kančí hlava) – Zajícové z Házmburka (ve čtvrceném štítu se kančí hlava střídá se zajícem), Zajícové z Valdeka (někdy čtvrcený se zajícem, někdy pouze kančí hlava), p. z Rožmitálu (ve čtvrceném štítu se kančí hlava střídá se lvem)
příznaky doprovázející původní figuru – někdy pouze krátkodobé a týkající se jednoho jedince - patrné zejména z pečetí (pečeti pánů z Hradce)
rozhojnění polí, kdy původní figura se dostává pouze do jednoho pole, (p. z Hradce)
změna klenotu (Ronovici erbu zkřížených ostrví – klenot křídlo se zkříženými ostrvemi – Berkové z Dubé, p. z Klinštejna, klenot ryba na polštáři před paví kytou – p. z Lichtemburka, Křinečtí z Ronova, p. z Lipého; Benešovici erbu zavinuté střely – klenot ryba – p. z Bechyně; klenot paví kyta prostřelená zavinutou střelou – p. z Doubravice, Sedlničtí z Choltic; klenot křídla – z Kravař, z Tvorkova; klenot 1 křídlo – Mračtí z Dubé)
náhrada původní obecné figury heroldskou (Markvartici erbu lva – přijali polcený štít – p. z Vartemberka, z Michalovic)