Artefakty - kámen a keramika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Samotná existence podobných keramických tvarů a výzdob v obou kulturách kontinuitu výroby keramiky mezi pozdní dobou laténskou a časnou dobou římskou přímo na našem území doložit nemůže, byť existují blíže neargumentované názory, že právě pozdně laténské nádoby nalézané na grossromstedtských pohřebištích v Durynsku by měly pocházet z Čech.
Již na počátku minulého století přisoudil O. Almgren Čechám zásadní roli při vzniku archeologické náplně časné doby římské, ve které se měla skloubit germánská kultura s keltskými a římsko-provinciálními vlivy. Almgrenův názor však vycházel v podstatné míře z písemných zpráv o Marobudově říši, pod jejichž vlivem hodnotil archeologické nálezy, a ovlivnil tak celé generace badatelů o době římské. Dnes je však nutno díky výrazným chronologickým posunům tyto názory přehodnotit, především v tom smyslu, že k přímému prolínání pozdně laténské (keltské) a časné římské (germánské) hrnčířské výroby zřejmě u nás vůbec nedošlo.
Většina tvarů a výzdobných prvků na laténské tradice nenavazuje. Rovněž úprava povrchu nádob, zvláště jemné keramiky, je podstatně odlišná a typický černý lesklý povrch jemné starořímské keramiky je jedním z hlavních znaků odlišujících ji od keramiky laténské. Zásadní odlišnosti jsou patrné rovněž v technologii výroby. Přestaly být užívány výrazné technické vymoženosti: hrnčířský kruh a vertikální pec. Podstatně se změnila i příprava keramických hmot. Při výrobě nádob ve starší době římské se neuplatňuje tuha, což zvláště v jižních Čechách představuje výrazný zlom v keramické tradici. V SZ Čechách se přestává keramika ostřit stříbrnou muskovitickou slídou a užívá se zlatá biotitická slída apod. tyto odlišnosti dokládají kromě jiného i diskontinuitu v užívání surovinových zdrojů.
Podrobná analýza keramiky starší doby římské dosud nebyla v Čechách provedena ani na pohřebištích, ano na sídlištích.
Níže popsané stupně a jejich charakteristiky tedy vycházejí více méně z tradičně udávaných náplní jednotlivých stupňů, jak je u nás předložila K. Motyková-Šneidrová.
Pro stupně Ř A a B1 přinesl určitou modifikaci tradovaných údajů E. Droberjar.