17_org. formy

17. Organizační formy výuky v somatologii. Exkurze – význam, instituce a zařízení
vhodná k exkurzím.

Organizační formy výuky

 Vnější organizační rámec vyučovacího procesu

 Uspořádání vyučovacího procesu v prostoru a čase - vytvoření prostředí a organizace

činnosti učitele i žáka při vyučování

 Pro uspořádání výuky jsou z pohledu učitele důležitá dvě hlediska:

1. „S kým a jak pracuje“

-

Zda se jedná v krajních případech o výuku individuální nebo hromadnou, do
jaké míry se daří výuku vztahovat k jednotlivým žákům čili individualizovat a
do jaké míry je podporována spolupráce žáky

2. „Kde výuka probíhá“

-

Zda v tradiční učebně, nebo ve specializované učebně, případně v přirozeném
prostředí

Klasifikace organizačních forem výuky

 Klasifikuje je Maňák a to podle:

1. Vztahu k osobnosti žáka/studenta – individuální, skupinová, hromadná,

individualizovaná

2. Charakteru výukového prostředí – výuka ve třídě, v odborné učebně, v laboratoři,

v dílně, na školním pozemku, vycházka, exkurze, domácí úkoly

3. Délky trvání – vyučovací hodina, zkrácená vyučovací hodina, dvouhodinová výuka,

vysokoškolská lekce, seminář, speciální kurzy

Klasifikace organizačních forem výuky

1. Formy individuálního vyučování

 Považována za nejstarší organizační formu výuky používanou již ve starověku a

středověku

 Běžně se ale používá i dnes – jedná se o trvalejší kontakt jednoho učitele a jednoho žáka,

např.: v základních uměleckých školách, na konzervatořích, při tréninku sportovců,
výuce cizího jazyka

 Typické znaky:

-

Žáci jsou zpravidla shromážděni v jedné místnosti, jsou různého věku, úrovně
vědomostí, i jejich počet je různý

-

Jeden učitel vyučuje, nebo řídí činnost jednotlivých žáků. Každý pracuje

individuálně, nijak navzájem nespolupracují

-

Doba vyučování je volná, není přesně určená v časových jednotkách v průběhu dne
ale ani v průběhu roku

-

Rozmístění žáků a věcných prostředků je libovolné a není nijak přesně určeno

 I při nízké produktivitě práce učitele probíhá proces učení velmi intenzivně (neboť učitel

se žákovi může neustále věnovat)

2. Formy hromadného vyučování

 V Evropě zaváděl J. A. Komenský (přelom 16. a 17. století)

-

Vyučovací jednotka (hodina) ve třídě

-

Vyučovací jednotka v laboratořích a speciálních učebnách

-

Vyučovací jednotka ve školní dílně

-

Vyučovací jednotka na školním pozemku

-

Učebně výrobní jednotka na učňovských zařízeních

-

Vycházky a exkurze

-

Jiné formy hromadného vyučování (v malých a velkých třídách)

 Typické znaky:

-

Skupiny žáků o stejné věkové a mentální úrovni (v praxi školní třídy podle věku)

-

Žáci plní ve stejném čase stejné úkoly, probírají stejné učivo, postupují jednotně