13._Zdr.pr

• Učitel nevyužívá pouze jednu metodu, ale jejich kombinaci, učitel by měl vědět, proč ji využívá

• Metoda by měla být taková, aby udržela žáka aktivního, aby ho učivo zajímalo a těšilo

Klasifikace výukových metod dle I. J. Lernera (vznik na základě charakteru poznávací činnosti žáka při osvojování učiva):

1. Reproduktivní metody – kladen důraz na vnímání (recepci) a organizované opakování (reprodukci), převládá aktivita učitel, žák je v pasivní pozici 🡪 metoda informačně receptivní + reproduktivní metoda

2. Produktivní metody – žák poznatky nezískává ve finální podobě, ale vytváří si je; učitel je rádcem 🡪 metoda heuristická a výzkumná

3. Přechodná metoda – mezi ni řadíme metodu problémového výkladu

1. Informačně receptivní metody

• Používány téměř ve všech předmětech základních a středních škol

• Charakteristické je že informace jsou již hotové předávány žákům

• Realizována zejména formou výkladu, vysvětlování, popisu, ilustrací, s využitím učebnice nebo pracovního listu

• Učitel je v roli informátora, žák poslouchá, pozoruje, vnímá

• P: Ideální pro předání nových poznatků, N: ale náročná na udržení pozornosti žáků, není zohledňována individualita žáků, učitel postupuje jednotným tempem

1. Reproduktivní metoda

• Je založená na vnímání a následném opakování informací

• Učitel konstruuje soubor učebních úloh (nutné aby zahrnovaly všechny 3 roviny) - mohou být naplněny ústní reprodukcí, písemným opakováním, opakovacím rozhovorem, řešením učebních úloh, napodobování jazykových modelů, čtením map, rýsováním, atd.

• Učitel pouze řídí naplňování učebních úloh,

• P: Žák je více zapojen, motivován a je aktivnější ve výuce, reprodukuje poznatky, ale poznatky přijímá bez vlastního porozumění a hodnocení,

• N: Žák není veden k hledání tvořivých odpovědí, soudů

• Typicky je tato metoda realizována rozhovorem učitele s třídou nebo poslechem ve výuce cizích jazyků

1. Metoda problémového výkladu

• Spočívá v předložení problémových prvků, soudů, situací, na které není dána odpověď (tu zná pouze učitel) a učitel se s žáky snaží daný problém/situaci řešit

• Výsledkem je hypotéza, kterou se snaží ověřit

• Žáci postupují jednotlivými fázemi řešení a snaží se o osvojení následných kroků: vyjasnění, v čem spočívá problém – rozbor problému – vytyčení možného postupu řešení – výběr nejpravděpodobnějšího řešení – ověření realizovaného řešení

• P: žáci si zafixují postup řešení, jsou aktivní, rozvíjí kritické myšlení

• N: do řešení zasahuje i sám učitel

1. Heuristická metoda

• Někdy bývá označována jako „částečně výzkumná“

• Opět dochází k zafixování algoritmu řešení konkrétního problému

• Aktivita žáků, nové poznatky jsou získávány na základě tvořivých postupů

• Problém je uveden tak, aby byl v rozporu mezi osvojenými poznatky a např. demonstrovaným experimentem – učitel pokládá problémové otázky a odpovídá na ně s pomocí žáků

• P: žáci sledují postup řešení a jsou aktéry řešení problému, nový poznatek žáci sami formulují, úroveň osvojení se dostává do kategorie aplikace; žáci pracují samostatně nebo ve skupinách

• Podmínkou efektivity metody je rovnováha aktivity mezi žáky a učitelem

• N: riziko příliš složitých problémových situací, které neodpovídají jejich úrovni