13._Zdr.pr

Formy léčby alkoholismu

1. Ambulantní léčba

• nejčastěji realizována ve speciálních ambulancích (adiktologie, psychiatrie, denní stacionáře)

• ambulantní léčba je praktická, má ale svá omezení. Jestliže se pití někomu vymklo z rukou takovým způsobem, že i přes upřímnou snahu pije dál a hromadí se mu problémy, je lépe se léčit ústavně.

• v mnoha ambulantních zařízeních nabízejí kromě individuální terapie i psychoterapeutické skupiny, někde pracují i s rodinami závislých nebo si zorganizovali socioterapeutický klub.

  1. Ústavní léčba

• potřebná i u těžkých zdravotních nebo psychiatrických komplikací po alkoholu.

• Pro překonání samotného problému s alkoholem je ale mnohem vhodnější specializovaná odvykací léčba.

• Délka ústavní léčby bývá v některých zařízeních pevně stanovena, jinde se na ni tým a pacient dohodnou individuálně.

• V praxi se ukázalo užitečné brát při navrhování délky léčby následující činitele:

  • stav při přijetí (čím horší, tím delší léčba).

  • Životní situaci (čím horší, tím delší léčba). - Délku předchozí abstinence a trvání recidivy

  • Duševní i tělesnou kondici

  • Schopnost využívat možností ambulantního léčení.

  • Při ústavní léčbě se daří bezpečněji zvládat hrozící zdravotní komplikace. Léčba bývá intenzivnější, protože se využívá souběžně více postupů (např. skupinová terapie, principy terapeutické komunity, relaxačních techniky, rodinná terapie, socioterapeutický klub).

    1. Denní stacionář

• P dochází na léčbu jako do práce - přijde např. v 730 a odchází v 1530.

• Většinou bývá v pracovní neschopnosti.

• Usnadňuje přechod k normálnímu životu, situován v závěru léčby.

• mohou fungovat samostatně nebo při ambulantních zařízeních.

• Výhodou je trvající kontakt s rodinou, omezení jsou podobná jako u ambulantní léčby. Stacionář nestačí u těžších zdravotních nebo psychiatrických komplikací, nebo u hromadících se problémů s pitím i při upřímné snaze pít přestat

1. Výukové metody, klasifikace jednotlivých výukových metod, jejich pozitiva a negativa.

Výukové metody

• koordinovaný soubor činností učitele vedoucí žáka k dosažení stanovených vzdělávacích cílů

• jsou prostředek, který využívá učitel v procesu výuky k dosahování výukových cílů prostředek, který využívá učitel v procesu výuky k dosahování výukových cílů

• činnost, při níž dochází k realizaci interakce učitel – žák

• patří mezi základní didaktické kategorie

• soubor činností učitele a žáka, kteří směřují k dosažená určitého cíle ve výuce (Obst)

Učitel metody vybírá dle:

1. faktor času – jak dlouho výuková jednotka probíhí

2. prostředí – třída/laboratoř/odborná učebna/exkurze + vybavenost školy/učebny

3. počet zúčastněných žáků – hromadná, skupinová, párová, individuální výuka – rozhoduje učitel

4. efektivita VM – čím více žáků je aktivně zapojeno do výuky, tím snazší a efektivnější je osvojování dovedností

5. osobnost učitele (odbornost, zkušenosti), zvláštnosti třídy, fyzická a psychická vyspělost žáků, jejich teoretická připravenost

6. obsah a metody daného oboru/předmětu

7. cíle a záměry výuky – co je chci naučit