8.Zdr.Pr

Klasifikace výukových metod

a) Metody informačně receptivní (reproduktivní)

b) Metody problémové (produktivní)

c) Metody výzkumné (kreativní)

b) = Metody participativní (aktivizující, problémové)

Aktivizační výukové metody

• Tyto metody někdy také označované jako inovativní (Zormanová) jsou ve srovnání s tradičními výukovými metodami náročnější na přípravu, vyžadují většinou materiální zajištění, ale žák se stává ve výuce aktivním činitelem

• Díky tomu dochází k rozvoji několika příznivých efektů – žák si vyhledává informace, zpracovává je, spolupracuje se spolužáky, učí se týmové spolupráci, rozvíjí své komunikační dovednosti, samostatnost, odpovědnost za vlastní práci

• Založené na osobní účasti žáka a studenta na různých aktivitách

Participativní metody

• Dialog v plénu skupiny

• Simulovaný dialog

• Dialog založený na písemných otázkách

• Dialog v kruhu

• Situační či případové metody

• Inscenační metody (metody hraní rolí)

• Brainstormingové metody

• Ekonomické či jiné tvořivé hry

Diskusní metody − Podstatou je komunikace mezi učitelem a žákem i mezi žáky navzájem − Přínosem je, že kromě stimulace hloubkového učení dochází k rozvoji komunikačních dovedností žáka (obhájení si názoru, argumentace, přijetí kompromisu)

− Vhodné, když chce učitel zapojit žáky a zjistit jejich názory a postoje k danému tématu − Učiteli poskytují okamžitou zpětnou vazbu

− Lze s nimi ale jen prohloubit nebo fixovat učivo – neboť žáci již musí mít alespoň základní znalosti o tématu, o kterém se diskuze bude vést

Dialog v plénu skupiny

• Dialog, který se rozvíjí v plénu

  • v nedělené větší skupině, kterou může být za určitých okolností i školní třída

• Předpokládá poučené a pohotové iniciátory dialogu, přiměřenou vyrovnanost pozic účastníků dialogu, zajímavé otázky, výklad a vyprávění, schopnost dialog řídit a dovádět ke smysluplnému závěru

• Počet účastníků 15 až 20

• Účastnit by se měli všichni přítomní, slyšet druhé myslet nahlas podněcuje další dialog

Simulovaný dialog

• Simulovaný (hraný) dialog se používá ve výuce dospělých k podnícení skutečného dialogu mezi účastníky v plénu

• Jeho aktéry jsou například přizvaní odborníci nebo vybraní účastníci z pléna, kteří mezi sebou rozehrají živý, provokující dialog a po získání zájmu účastníků a jejich připojení k dialogu ustupují do pozadí

• Ve škole jde o besedy za účasti zajímavých lidí zvenčí za předpokladu, že se ve třídě najde alespoň pár žáků, kteří se k besedě připojí a podnítí tím i ostatní spolužáky

• Simulovaný dialog má především funkci podněcující a spouštěcí, užíváme ho tehdy, je-li tento účinek zaručen, jinak je to ztráta času

Dialog založený na písemných otázkách (dotazech)

• V některých případech můžeme umožnit žákům, aby své znalosti, nejasnosti, pochybnosti, výhrady, nápady, úvahy z oblasti tématu dialogu zformulovali předem a učiteli předložili písemně

• Mohou tak učinit i anonymně, jde-li o intimní téma

• Výhodou je, že se objeví i dotazy, které by jinak v dialogu v plénu nepadly, a učitel se může předem připravit na odpovědi, dotazy může utřídit podle okruhů, může vyloučit dotazy provokativní

• Odpovědi a otázky by měly opět vyústit v přirozený dialog v plénu

• Dotazy žáci předkládají ve smluveném čase před vlastním dialogem například do uzavřené krabice umístěné ve třídě