A18.....................................................................................zrevidovano

A18) Zákonná (intestátní) posloupnost

• smrt zůstavitele, který zemřel intestatus, nutná podmínka, aby nastala posloupnost ze zákona

1. bez závěti

2. s neplatnou závětí (od počátku neplatný testament, testament, který pozbyl platnosti po zůstavitelově smrti)

delace

• rozdíl mezi fyzickým zánikem zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic dědicem stává nebo může stát

• důležité pro praetorskou intestátní posloupnost

• kdy se pozůstalost nabízí postupně několika dědicům, praetorská sukcesivní delace

• pozůstalost se na dědice deferuje, napadá, přenáší, nabízí

• povolání dědice je při intestátní posloupnosti zpravidla již smrtí zůstavitelovou

• povolání dědice je výjimečně později, vzhledem k možné dodatečné neplatnosti testamentu

• způsobilost pozůstalého stát se dědicem (další nutná podmínka)

1. musel být římský občan

2. musel existovat v době zůstavitelovy smrti alespoň jako nasciturus

• vycházela z příbuzenských vztahů – původně určující agnátská rodina, později kognátská

Nejstarší římská intestátní posloupnost – posloupnost po pateru familias

• zůstavitel byl pater famiilas, posloupnost po otci rodiny

• hereres sui - dědicové vlastní

• jeho dědicové, osoby, které byly bezprostředně podřízeny zůstavitelově moci

• tyto osoby se staly jeho smrtí osobami sui iuris

• museli být v okamžiku zůstavitelovy smrti podrobeny jeho moci

• děti, manželka in manu, další přímé potomstvo, sešvagřené osoby, všichni dědicové domácí, domestici

• heredes necessarii - jeho dědicové byli zároveň dědici nutnými = nesměli po smrti zůstavitele dědictví odmítnout

• krajně nevýhodné postavení, byla-li pozůstalost předlužena

• nelze hovořit o delaci v pravém slova smyslu, k dědictví povoláváni nebyli, dědictví bez dalšího přijímali

dělení dědictví

1. in capita – podle hlav, mezi dědice vlastní a nutné rovnými díly – děti a manželka

2. in stirpes - podle kmenů, pokud šlo o ostatní vzdálenější potomstvo

   • např. vnuci se dělili o díl, který připadl by na jejich předka (otce), který nežil, ale zprostředkoval příbuzenství

c) volná okupace – pokud zůstavitel zemřel intestatus neměl přirozené nejbližší dědice

-dědictví se stávalo věcí ničí a bylo předmětem volné okupace, změnu přinesl až zákon 12 desek

Zákon 12 desek

• přímo měnil předešlý stav nebo navazoval na obyčejová pravidla

• agnatus proximus - zákonné dědické právo nejbližšího agnáta

• gentilové, dědické právo příslušníků rodu

1. dědí nejbližší dědici - jeho sui neboli vlastní a nutní dědici; není-li takových, zůstavitel nejbližší dědice neměl

2. dědí nejbližší agnát – ten, který byl podle stupně příbuzenství nejblíže

   • nejčastěji agnátští sourozenci, matka

   • nestal-li se nejbližší agnát dědicem, žádný další vzdálenější agnát povoláván nebyl

   • nebylo-li nejbližšího agnáta nebo nenabyl-li dědictví, potom

3. dědí příslušníci rodu - gentilů – více podrobností v pramenech není

   • nejbližší agnát

   • ten z agnátských příbuzných zůstavitelových, který mu podle stupně příbuzenství stál v době smrti nejblíže

   • nejčastěji agnátští sourozenci, popř. i matka, byla-li jeho agnátkou a měla-li vůči němu postavení jako sestra

   • v případě, že nejbližší agnát se dědicem nestal, nebyl již žádný další (vzdálenější agnát) k dědictví povoláván

   • agnátské dědické právo tedy prospívalo jen a pouze nejbližšímu agnátovi

   • pokud nebylo nejbližšího agnáta (a gentilů), stávala se pozůstalost věcí ničí

   • stávala se předmětem dědického vydržení, usucapio pro herede

   • v civilním právu bylo vyloučeno, aby se pozůstalost postupně nabízela více dědicům – tzn. v případě, že se nejbližší agnát dědicem nestal, nebyl již žádný další – např. vzdálenější agnát – povoláván (X praetorská posloupnost)

   • dělení podle hlav = in capita mezi nejbližší agnáty, bylo-li jich více stejného stupně, děleno rovným dílem

   • dědické právo nejbližšího agnáta se uplatnilo vždy u intestátní posloupnosti po ženě (nemohla mít vlastní dědice – heredes sui)

   • dědické „třídy“ dle ius civile jsou tedy: