B 17 - Základní vývojové rysy Japonska ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
B 17) - Japonsko ve 20. století
Vláda v Japonsku od 1890 do 1945 byla ústavní, nikoli však výhradně parlamentní. Ústava dávala různým orgánům (elity politického systému)rozdílné pravomoci
Elitní skupiny – 1/ pozemní armáda a námořnictvo – generální štáb podřízen císaři, ne vládě
(tzv. právo autonomního velení)
- odstoupením vojenských ministrů si mohla armáda vynutit
demisi vlády jako celku a odmítnutím jmenovat jejich nástupce zabránit vzniku nové
2/ tzv.„císařští úředníci“ – moc neodvozena z ústavy, ale z odpovědnosti za plnění výkonných fcí
- vliv na vládu přípravou legislativních návrhů do parlamentu, přístup k
jednotlivým resortním ministrům, podílení se na výkladu práv.norem
3/ osoby a kruhy blízké císaři – jmenovali císařovým jménem předsedu vlády (prvně zástupce
oligarchie, pak bývalí premiérové
- patřil k nim i ministr vnitra, m. pro záležitosti dvora a členové
Tajné rady, která ratifikovala mezinárodní smlouvy a byla tvořena
bývalými ministry a vysokými vládními úředníky
4/ monopoly zaibacu – nepatřily k tzv. ústavně zakotveným elitám
- díky příspěvkům na předvolební kampaně politicky ovlivňovaly
- cíle státu (upevnění státní moci a hospodářský růst) stejné s cíli ekonom.
kruhy bezproblémová spolupráce
5/ parlament – Horní (členové císařského rodu, šlechty a osoby zvláštní zásluhy císařství) a Dolní
(300 poslanců volených n 3 roky) sněmovna
- HS sloužila jako orgán kontroly DS, ale DS v pozdějších letech sílilo díky právu o
rozhodování o změnách rozpočtu k nelibosti vlády postupně převaha nad jinými
elitními skupinami a přímé ovlivňování vlády
- uvnitř každé elitní skupiny několik mocenských klik spolu soupeřících vznik koaličních frakcí napříč celým tímto politickým spektrem
Politická krize Taišó – 1912 – 1913
- zhroucení politického uspořádání nový ministerský předseda Saiondži měl prosadit politiku rozpočtových škrtů, ale pozemní armáda a námořnictvo požadovalo naopak zvýšení svých výdajových položek to zamítnuto Saiondžim vojenští ministři rezignovali, aniž by o tom předem informovali Saiondžiho, čímž způsobili rezignaci jeho vlády následně bylo osloveno představiteli oligarchie několik mužů, kteří nabídku vést vládu odmítlo, až se toho ujal Kacura (patřil ke klanové klice Čóšú), ten následně pokračoval v politice rozpočtových škrtů, a když armáda a námořnictvo znovu pohrozilo, že odvolá své ministry, Kacura si vyžádal od nového císaře reskript, na jehož základě mohl nařídit námořnictvu, aby delegovalo do vlády svého ministra tento akt ale považován tiskem a politickými stranami za akt nedemokratický a vysoce nebezpečný z důvodu zneužití nejvyšší autority císaře vznik Ligy na obranu ústavy a dovoláváni se „restaurace Taišó“, aby i vláda nového císaře začala se změnami zaměřenými na demokratizaci země postupně velká kritika na Kacuru ze všech stran, až rezignoval nová vláda sestavena admirálem Jamamotem, pokračování škrtů a korky k odrazování vojenských kruhů od dalších pokusů svrhnout vládu úspěšné