B 17 - Základní vývojové rysy Japonska ve 20. století

Významná v této době byla vláda Katova (Kómei Kató) kabinetu. V roce 1925 došlo k schválení zákona o všeobecném hlasovacím právu pro všechny muže starší 25 let, díky čemuž se počet voličů zvýšil ze 3 na 12 milionů, a byl obnoven systém středně velkých volebních okrsků, který se v zásadě od té doby již nezměnil. Byly vyhlášeny zvláštní opatření proti podvratným živlům, tzv. zákon na ochranu klidu a pořádku, který zakazoval vznik takových skupin, jež obhajovaly změny japonského „národního zřízení“ či zrušení soukromého vlastnictví, v roce 1928 to bylo zpřísněno a použito na Japonskou komunistickou stranu. Vznikl program sociálních zákonů zvýhodňující dělnictvo, zrušen článek 17 zákona o veřejném pořádku, který byl často používán proti odborům, přijat zákon o národním zdravotním pojištěním. Proti revoluční levici, tzn. proti všem, kteří obhajovali svržení císaře postupovala vláda drakonicky; vůči těm, kteří byli ochotni vystupovat v rámci japonské ústavy, byla však tolerantní. Převaha politických stran, vzestup demokratických proudů ve městech a zahraniční politika mezinárodní spolupráce způsobily pokles prestiže vojenských složek. Podíl vojenských výdajů, které v roce 1922 dosahovaly 2 % státního rozpočtu, klesl v roce 1925 na 29 %, v roce 1927 na 28 %. Došlo k mechanizaci armády a její reorganizaci a propojení se školním systémem, kdy byl zaveden na vyšších i nižších středních školách povinný vojenský výcvik a mládež, která nepokračovala ve studiu na střední školách, byly organizovány místní výcvikové jednotky.

Období 1924 – 1932 – jednalo se o vládu v rámci ústavních struktur zahrnujících celou řadu mocenských skupin. Vyrovnávání jazýčků mocenských vah se odehrávalo v Dolní sněmovně, společnost byla otevřenější, masové sdělovací prostředky se staly vlivnějšími, hospodářství se postupně diverzifikovalo, avšak nikdy nedošlo ke zformování nové politické struktury.

- 1927 – začátek provozu metra v Tokiu

Vzestup militarismu

Kdyby Japonsko nebylo po roce 1929 vystaveno vnějším tlakům, zřejmě by pokračovalo v postupném vývoji směrem k parlamentní demokracii v možnostech daných ústavou. Odehrávaly se drobné přesuny v rovnováze mezi jednotlivými mocenskými skupinami, přičemž armáda získávala postupně převahu nad politickými stranami. K nejdůležitějším vnějším vlivům patřila bezesporu světová hospodářská krize, přesun kuomintangských vojsk na sever spolu s růstem čínského nacionalismu, který ohrožoval japonské pozice v Mandžusku, a nástup Hitlera a Mussoliniho k moci v Německu a Itálii.

Světová hospodářská krize nastolila otázku funkčnosti mezinárodního ekonomického řádu, která zpětně vyvolala pochyby o smyslu takovéhoto společenství demokratických států a o účelnosti vlády parlamentních stran. Současný nástup fašistů v Itálii a nacistů v Německu přispěl k růstu antidemokratických sil i v Japonsku. Přikládal se mimořádný význam skutečnosti, že se Německo, nejobdivovanější ze západních států a vzor pro japonský ústavní systém, odvrátilo od demokracie a vydalo se cestou autoritářské militaristické politiky.