B 17 - Základní vývojové rysy Japonska ve 20. století

- 27.9.1940 – Osa Berlín-Řím-Tokio  Pakt tří

- japonsko si slibovalo – zlepšení vztahů se SSSR  duben 1941 dohoda mezi J a SSSR o neutralitě

- asijské kolonie zemí, které Německo v Evropě porazilo, půjdou pod jap.vliv

- kýžený konec války v Číně v důsledku přerušení dodávek pomocí Číně

- izolace USA větší než kdy jindy a tím znemožnění její intervence v Číně

- USA se do války v Číně nechtělo vměšovat, až do Perlu Harboru – USA jap.intervenci v Číně jen veřejně odsoudilo, jejich šrot sloužil k výrobě jap.bomb svrhávané letadly létajících na palivo z USA, při postupu jap.armády v Číně k jihu reagovaly přijetím ekonomických sankcí, orientace na Atlantik a snaha neoslabovat se v Tichomoří  ale Pakt tří způsobil růst protijaponských nálad

- při útoku Německa na SSSR a díky neúspěchu, dodrželo Japonsko smlouvu s SSSR a začalo postupovat s armádou na jih Číny, i přes možnou válku s VB a USA  při vstupu do jižní Indočíny v červenci 1941 reagovalo USA totálním embargem na veškeré vývozy do Japonska  nedostatek ropy, pouhé 2-měsíční zásoby

 snaha diplomaticky vyjednávat a když nevyjde, tak válka s USA až ji vyčerpají potopením americké tichomořské flotily (což vyšlo, s výjimkou letadlových lodí)

- stále převažoval názor, že se to diplomaticky vyřeší, ale souběžně vrcholily přípravy na válu (např. nacvičování útoku na Pearl Barbor v Kagošimském zálivu)

- jednání se vleklo, žádné závěry, poslední pokus Japonska  modus vivendi – vrácení stavu do června 1941, tj. stažení jap.vojsk ze severní Indočíny za ropu a americké nezasahování v Číně – Roosevelt považoval návrh za zajímavý, ale amer.ministr zahraničních věcí Cordell Hull jeho přijetí zablokoval a navrhl stažení Japonska z Číny a Indočíny (uvažoval že se Japonsko neodváží zaútočit na USA)  7.12.1941 – útok na Pearl Harbor

- Japonsko této doby bylo spíše „militaristické“ nežli „fašistické“. Základ státního aparátu nebyl ani nový, ani radikální: jednalo se pouze o starou „strukturu“, kterou nyní ovládali příslušníci vojenské elity, která se nacházela pod přísnou kontrolou a byla zmítána duchem nacionalismu. Nebyli zde zřizovány koncentrační tábory. Po válce odmítli Japonci politiku bývalých vlád, ale osobní vinu si připouštěl málokdo. Za války vznikla Asociace na podporu trůnu kopírující nacistický model „jedna země, jedna strana“, do níž byly začleněny všechny hlavní politické strany, stejně jako odbory, spolky válečných veteránů a další. Tato kontrola přiblížila v roce 1941 Japonsko téměř k modelu totalitního státu. Kvůli tradičnímu myšlení také neměly na japonskou společnost velký vliv ani extrémistické organizace, tendence. Ale japonský a německý systém omezoval svobodu projevu, tisku a shromažďování, oba státy byly expansionistické a agresorské.