B2......................................................................................zrevidováno

Injurecesse

• možno užít k převodu vlastnického práva u věcí mancipačních i nemancipačních

• vycházela z legisakčního procesu

• vznik díky pontifikální jurisprudenci

průběh iniurecesse

• odehrávala se před magistrátem

• nabyvatel uchopil věc a pronesl vindikační formuli  soudní magistrát se obrátil na převodce, zda chce pronést kontravindikaci – ten se choval pasivně či odpověděl záporně  magistrát potvrdil jednání stran

• měla podobu jednostranného uplatnění práva – ale ve skutečnosti je to jednání vyplývající z vůle obou stran

• tím, že se převodce chová pasivně, projevuje svou vůli

• právní jednání abstraktní  nezáleželo na kauze, stejně jako u mancipace

• hodila se k fiduciárním převodům

• možno užít ke zřízení služebností

• vyloučeno zastoupení, podmínka a lhůta

• nebyla tak oblíbená jako mancipace, vyšla brzy z užívání

• přílišná formálnost, nutná součinnost se soudním magistrátem

• ale často užívána k převodu/zřizování služebností

Tradice

• možno užít k převodu vlastníckého práva u věcí mancipačních i nemancipačních

• historicky vycházela z práva národů (ius gentium), někdy se hovoří o jejím zakotvení v právu přirozeném

• podle ius civile:

• nemancipační věci = vlastník se stával kviritským vlastníkem

• mancipační věci = vlastník se stával bonitárním vlastnictvím

• neformální, kauzální převod vlastnického práva

• vycházela vstříc požadavkům hospodářského rozvoje  rychle stoupající obliba

• v justiniánském právu je jediným způsobem odvozeného (derivativního) převodu vlastnického práva mezi živými

• převodce musel být v době tradice vlastníkem věci a musel být způsobilý k právním úkonům

• tradici mohl provést i vlastníkův zástupce n. i zástavní věřitel

• předání věci z ruky do ruky, které vedlo k nabytí držby s vůlí dosavadního věřitele

• tradicí nebylo každé odevzdání věci, ale jen takové, na jehož pozadí stál určitý důvod kauza (důvod) tradice: jednání, jehož cíle nebylo možné dosáhnout jinak než převodem vlastnického práva

dvojí terminologický význam tradice:

1. v užším smyslu – odevzdání věci samo

• to samé jako u nabytí držby s vůlí dosavadního držitele  nabyvatel získává možnost věc fyzicky ovládat a možnost projevit vůli nakládat s věcí jako se svou vlastní

• nabyvatel si má být vědom, že dosavadní držitel umožňuje nabytí držby právě jemu

•  tradice ad incertam personam – odevzdání neurčité osobě (problematická otázka)

  1. odevzdání bez jakéhokoli bližšího určení

  2. odevzdání sice v podstatě určité, ale obracející se vůči každému z určitého množství nebo skupiny

• otázka zda jde o okupaci a nebo tradici nebo darování

1. v širším smyslu – vedle odevzdání i důvod tohoto odevzdání

kauza tradice – spravedlivý důvod tradice = iusta causa traditionis