B9......................................................................................zrevidováno

- povinnost poskytnout věřiteli plnění

- tato povinnost může existovat sama o sobě a mít právní význam – ale nemusí vytvářet obligaci

• u obligačního vztahu právní řád zajišťuje věřiteli, že v případě nesplnění dluhu může z majetku dlužníkova odejmout hodnotu (ekvivalent) dlužného plnění jako náhradu dlužníkův majetek ve stavu zvláštní vázanosti

• vázanost majetku nahradila původní osobní vázanost dlužníka (samotný výraz obligatio znamená svázání, spoutání) r.326 př.n.l. lex Poetelia zrušeno ručení osobou zavázaného (dlužní otroctví)

Historický vývoj římské obligace

• nejstarší formou obligace byl závazek vznikající z protiprávního porušení cizí zájmové (majetkové) sféry východiskem vývoje byly tedy obligace z deliktu

• až později se objevily obligace ze smluv (kontraktů) - jejich nejstaršími formami bylo: nexum, fiducia a formální ústní slib (stipulace, sponsio)

nexum:

• původně praktikováno v situacích, když někdo nedovoleným (protiprávním) způsobem poškodil zájmy druhého

• opravňovalo poškozeného k svémocné mstě

• původně téměř neomezené (za poškozeného i pachatele považován celý jejich příbuzenský kolektiv)

• postupně omezováno – zúžen okruh osob považovaných za pachatele n. poškozeného, msta začala být vázána na předchozí souhlas veřejného orgánu (v původní nekontrolovatelné podobě se svémoc připouštěla jen v noci)

• další omezení:

• zásada odvety (talio) – omezovala moc poškozeného nad pachatelem v zájmu jisté úměrnosti mezi protiprávním činem a újmou, která za to postihovala pachatele (oko za oko)

• výkupné – příbuzní se snažili uspokojit poškozeného peněžitým obnosem místo potrestání viníka zprvu jen u lehčích protiprávních jednání, až časem rozšířena i na delikty těžké (i v Z12D)

• výkupné – připomíná již obligační vztah

• věřitel/poškozený má svou pohledávku/dluhované výkupné, pachatel v moci věřitele je zárukou zaplacení

• rozdíl: dluh a ručení jsou odtrženy - pachatel jenom ručí, příbuzní jen dluhují (ale v případě, že pachatel unikne „vazbě“ a výkupné následně nabídne sám, se jedná již o obligaci z deliktu)

• v souvislosti s praxí výkupného se objevuje zvláštní jednání nazývané nexum – termín od slova nectere, které má stejný význam jako slovo obligare – svazovat, spoutat (nexus = obligatus)

• přislíbila-li strana pachatele výkupné – jeho vyplacení se zajišťovalo tak, že svobodný člověk ze strany pachatele byl mancipací (per aes et libram) převeden do moci poškozeného a svou osobou splnění závazku garantoval

• nexus náhradník, zástupce pachatele – ve stejné pozici jako pachatel, který se do této pozice dostal již činem samým; při neplacení výkupného ho též stíhal úplně stejný osud jako pachatele

• jakmile bylo výkupné zaplaceno byl nexus mancipací propuštěn z moci poškozeného

• dá se charakterizovat jako primitivní forma rukojemství

• časem se začalo používat i v situacích nedeliktních – smluvních

• nexus zajišťoval navrácení jakékoli jiné věci dané do užívání – nejčastěji peněz

• zatím ovšem jen zárodečný typ obligace – ručení odtrženo od dluhu

• obligace vzniká až když se dluh a ručení spojí v jedné osobě – dlužník zotročoval věřiteli sama sebe

• zůstával zatím na svobodě, aby mohl dluhovanou sumu obstarat do moci věřitele se dostával až poté co nezaplatil