Ústavko poslední přednáška o federaci

VII

Státní orgány obou republik – národní rada (Česká: 200 členů, Slovenská: 150)

Národní rady si ustavují své předsednictvo a to je odpovědno právě radě. Tato předsednictva fungovala i při nefunkčnosti rady – zajištění kontinuity zákonodárné moci. Když se pak sešla nová národní rada, tak musela proběhnout ratihabice – zpětné schválení.

Obě republiky měly svou vládu a národní rada jí mohla vyslovit nedůvěru, stejně tak mohla vláda požádat o důvěru. Pokud ji nedostala, tak ji předsednictvo národní rady odvolalo.

VIII

Obecná, přechodná ustanovení

Této ústavě se říká „trojjediná“ – obě republiky neměly vlastní ústavy, protože tato ústava upravovala federaci, ale i obě republiky (obě republiky nepřijímaly vlastní ústavní zákony s výjimkou změny hranice).

Počítalo se s postupným přijetím nové ústavy a spolu s tím přijetím ústav obou republik. Nebylo však vyloučeno přijetí nové trojjediné ústavy.

Bylo ustanovení, že dokud nemají republiky vlastní ústavy, tak se plně řídí ústavou federální.

Ústava ale zůstane v platnosti až do roku 1992 – až do konce ČSR

V této podobě zůstala federace až do roku 1992, po roce 89 se řeší otázka, co se federací dělat.

Vývoj 89 – 92:

89 vrcholí listopadem a prosincem 92 a Sametovou Revolucí. Platilo tehdy, že když je premiérem Slovák, prezident je Čech. Postupně dochází k obměně federálního shromáždění i národních rad, jsou doplnění představitelé především Občanského fóra, Verejnost proti nasilju. Dochází k jednání s komunisty a transformaci moci zákonodárné. Havla volí ve veřejné volbě původní parlament.

První vlaštovkou v prací oblasti je z. 135/8?9 z 12.11. – novela ústavy ČSSR z roku 1960, tímto je vypuštěn článek 4 (vedoucí úloha KSČ) a je novelizován článek 16 o státní ideologii (vyloučen marxismus a leninismus vědecké poznání)

Likvidace národní fronty a volný vznik a sdružování nových politických stran.

19.12. 1989 abdikuje G. Husák (zákon Lex Svoboda :D), je považována za platnou a pak je zvolen Havel. Ten nechce být volen na pět let, představuje si býti prozatímním prezidentem a v roce 92 Havel abdikuje jako protest, že se rozpadá federace a on nechce být jejím hrobařem.

Jsou dva základní ideové proudy: snaha o větší demokratizaci státu, završeno přijetím Listiny (1991), v témže roce přijat ústavní zákon o ústavním soudu, novela občanského zákoníku, zrušení trestu smrti.

Druhým proudem je řešení otázky „co s federací“ – Quo vadis federace? Otázka kontinuity v době nesvobody má za základní dekret prezidenta republiky o neplatnosti předpisů s výjimkou (nařízení slovenské národní rady se k tomu však stavělo jinak). Tentokrát je to jinak: právní akty se ruší jen tehdy, pokud tak určí ústavní zákony – tedy kontinuita. Tečku k tomu dělal uvozovací zákon k Listině. Ústavní zákon uvozuje Listinu jako ústavní zákon. V tomto je stanoveno, že dosavadní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou. Pokud se tak nestane, tak dosavadní ustanovení pozbyde účinnosti, ne platnosti (tak nejde o derogační ustanovení). Tento zákon také ruší hlavu 2 a ústavní zákon č. 144/1968 Sb. o postavení národností ČSSR.