ústavně právní dějiny 24. 10.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
§ 4 & 5, Československo vylučuje dvojí státní občanství – bipolitismus. Státní symboly se pouze odkazovaly na 252/1920 prováděcí předpis.
Zákonodárná moc: Bikamerální (dvoukomorový) parlament, jména jsou stejná jako dnes, oficiální název je Národní Shromáždění. Poslanecká Sněmovna: 300 a Senát: 150. Komory byly poměrně vyrovnané a hodně se podobaly i složením, posl sněm měla pouze mírnou převahu.
Bylo stanoveno aktivní i pasivní volební právo, obě byla rozdílná – vyšší než dnes.
Volební systém (dnes proporcionálně sněmovna, senát většinově) Tehdy obě komory voleny proporcionálně – systémem poměrného zastoupení, metodou volebního čísla. Komory mají různou délku volebního období (sněmovna 6, prezident 7 a senát 8 – vždy o 2 roky víc, než dnes ) Obě komory jsou rozpustitelné prezidentem republiky a prezident toho využíval, takže se volby konaly do obou komor současně (1952, 29, 25). Jsou to zákonodárné orgány. Iniciativa k tvorbě mohla vzejít od vlády, či od kterékoliv komory v jakémkoliv pořadí. Zákon musely usnést obě komory, ale někdy mohla sněmovna přehlasovat senát. Pokud šlo o ústavní zákon, musel být přijat oběma komorami. Prezident měl pravomoc suspenzivního veta a tedy mohl být poté přehlasován (mohl vetovat i ústavní zákony oproti dnešku). Národní Shromáždění volilo prezidenta (poprvé 1920 Masaryk, poté opět 1927 Masaryk) Nikdo nemohl být zvolen dvakrát po sobě, ale pravidlo se nevztahovalo na prvního prezidenta Republiky. Po abdikaci 1935 je na 7 let zvolen e. Beneš. Obě komory svolávány k jarnímu a podzimnímu zasedání, v rámci zasedání se konaly schůze a jednají výbory (oproti dnešku – dnes koná Senát permanentně jedno zasedání).
Stanovuje referendum. Pokud šlo o vládní návrh zákona, tak se mohla vláda jednomyslně usnést o předání zákona do referenda (poprvé aplikováno při vstupu do EU).
§ 54 upravoval Stálý Výbor, což je orgán, který zajišťuje kontinuitu zákonodárné činnosti při rozpuštění obou komor, nebo při parlamentních prázdninách. Při potřebě zákona vydává opatření i v případech potřeby zákona. Měl 24 členů, z toho 16 z posl sněmovny a 8 ze senátu a to dle principu poměrného zastoupení. Členem nemohl být člen vlády. V neodkladných případech mohl měnit zákonodárství, ale nemohl měnit ústavní zákony a volit prezidenta. Tato opatření měla prozatimní platnost a potřebovala podpis prezidenta, pokud je nepodepsal, nemohla být vyhlášena. Po vyhlášení byla předložena ústavnímu soudu, který je přezkoumal. Pokud ustanovení nebylo schváleno po znovusejití se obou komor do dvou měsíců, tak přestávají platit.
moc vládní a výkonná
prezident republiky – volený orgán národním shromážděním na společně schůzi a to na 7 let, musel mít alespoň 35 let (kvůli Benešovi, který byl mladý). Funkční období začíná složením slibu. Pokud prezident po skončení období není zvolen, tak zůstává dosavadní prezident až do zvolení nového. Během nesvobody se Beneš přihlásil k funkci nejpozději 1940 v zahraničí a dle tohoto ustanovení zůstává Beneš ve funkci a 1946 byl prezident Beneš opět zvolen řádně na 7 let (ale 1948 abdikuje, aby nemusel podepsat ústavu 1948. Postavení prezidenta v parlamentní republice: velká odlišnost oproti dnešku: všechny akty moci vyžadují podpis příslušného ministerstva, úředníka (i když chtěl mít projev, tak si ho musel nechat kontrasignovat). Jeho výkon má být zásadně konzultován s vládou. Největší pravomocí je ustavení vlády a jejího předsedy, předpokládá se, že bude následovat výsledek voleb. Prezident mohl sestavit i úřednickou vládu při nedůvěře vlády původní (důvěru má, pokud jí nedůvěra není vyslovena).Sjednával a ritifkoval mezinárodní smlouvy, přijímal a pověřoval poslance, přijímal milsot a amnestii, byl vrchním velitelem branné moci, nebyl odpovědný z výkonu svého úřadu, odpovědná za něj byla vláda, ke všemu potřeboval kontrasignaci