Zaklady ekologie

Živočichové – teritorialita  

- 

takové chování, kdy jedinci obhajují určité území proti vetřelcům téhož druhu 

- 

na určité ploše je omezen počet teritorií – minimální potřebná velikost teritoria (zdroje)  

- 

jedinci, kteří nejsou úspěšní při získávání či obhajobě teritoria jsou také méně úspěšní při 
rozmnožování – regulace natality v populaci 

- 

typicky teritoriální – ptáci (samečci hájí urč. území, s konkrétním množstvím a kvalitou 
zdrojů, na to pak lákají samičku), savci (samci často spíše hlídají harém samic – viz koně), 
naopak bobři – aktivně hájí teritorium se zdroji, třenice na okrajích, vliv příbuznosti 

22 

Otevřený růst modeluje křivka tvaru „J“ 

- 

méně častý typ růstu – prostředí bez konkurence 

- 

počáteční fáze pomalého růstu, následuje rychlý, exponenciální růst, zastaví se, až populace 
překročí určité meze dané prostředím (náhlá změna podmínek, nedostatek místa, náhlé 
vyčerpání zdrojů)  

- 

početnost pak obvykle opět klesá na nízké hodnoty  

- 

tato forma růstu populace je typická pro některé druhy hmyzu (většinou s jednou generací 
v roce), jednoleté rostliny, sinice, řasy 

- 

 objevuje se na místech nově kolonizovaných  nebo při sezónním vzniku výhodných 
podmínek – r-stratégové 

Uzavřený (logistický) růst modeluje křivka tvaru „S“ 

- 

nejčastější typ  

- 

Zpočátku hustota populace stoupá pomalu (ještě existuje jen málo reprodukčních jedinců), pak 
se růst zrychluje (logaritmická fáze), ve třetí fázi se růst jednoznačně zpomaluje  vlivem 
„odporu prostředí“ (=hl. kompeticí o zdroje, a to zejména intraspecif.) 

- 

v konečné fázi je dosaženo přibližně rovnovážného stavu, kdy početnost (hustota) kolísá 
kolem  hraniční hodnoty, kterou označujeme jako nosnou kapacitu prostředí  K (odpovídá 
počtu jedinců, které může dané prostředí uživit) – K-stratégové