Zaklady ekologie

- 

 kolísání teploty – intenzívnější na souši, než ve vodě; voda je teplotním pufrem 

- 

Tardigrada – mnohobuněční živočichové odolní vůči širokému rozmezí teplot 

- 

Pyrococcus furiosus – extrémně termofilní archebakterie  

Termobiologické typy živočichů 

1.  Homoiotermie = endotermie 

o

   stálá tělesná teplota, +- 38°C (menší druhy-vyšší teplota, větší-nižší teplota) 

o

  Platí pro tělesné jádro, nikoliv pro periferii 

o

  Stabilní teplota udržována metabolismem resp. svalovou prácí (třesová termoregulace) 

– chlad- nutnost  intenzívnějšího metabolismu, větší nároky na zdroje 

o

  ptáci a savci (polemika na téma dinosauři) 

2.  Poikilotermie = ektotermie  

o

  proměnlivá tělesná teplota, odvozená od teploty externí  

o

   metabolismus zvířete je fcí. jeho tělesné teploty, když je chladno, snížená aktivita až 

strnulost 

o

  Všechny ostatní skupiny (většina bezobratlých, paryby, ryby, obojživelníci a většina 

plazů) 

- 

Existuje řada výjimek (heterotermní organismy=hibernanti, sice endotermní, ale při 
přezimování snižují teplotu, krajta-termoregulace smršťováním svalů, vejcorodí savci-značně 
kolísavá teplota, naopak tuňáci-až o 10°C teplejší svalovina, než okolní voda; částečná 
endotermie včel,čmeláků, lišajů – chvění létací svaloviny-zahřívání k „provozuschopnosti“, u 
soc. hmyzu-udržování stabilní teploty uvnitř hnízda…atd…) 

Teplota jako limitní faktor výskytu 

- 

Z hlediska tolerance k rozsahu vnějších teplot lze organismy rozdělit na: 
 

stenotermní   a  

eurytermní 

- 

psychrofilní – obývají vysokohorské a polární oblasti, mořské hlubiny, studené jeskyně – 
vyrovnané nízké teploty  

- 

termofilní – druhy tropů a subtropů, horkých pramenů