Příliš slábi ve víře

V závěru konstatuje skutečnost aktuálně vysoké míry nenáboženskosti české společnosti, na níž jsou údajně mnozí z nás pyšní, ačkoliv k tomu není moc důvodů. Absencí křesťanství a slabým fungováním jeho moderních alternativ v české populaci totiž společnosti i jejím jednotlivým členům chybí etické, psychologické i spirituální zakotvení, bortí se sociální vztahy, neexistuje hráz proti bezbřehému egoismu a konzumnímu způsobu života. Moderní Češi se ukazují být „příliš slabými ve víře“ svých předků, kterou ze zvyku zapírají. Vlivem politických zápasů 19. století mezi klerikály a progresivisty a jejich následným pokračováním a za komunistického režimu i posilováním je současná česká společnost silně proticírkevně založená nikoliv „ateistická“, i když si to podle Nešpora o sobě „hrdě“ myslí. V oblasti duchovního života se orientuje především na takové věci, které se vzdalují v kolektivní paměti hluboce zasuté představě církevního křesťanství a vyhovují individualizačním a subjektivizačním trendům, v jejichž rámci jedinci dávají osobní volbu a subjektivní uspokojení a stavějí se zády k autoritativně daným odpovědím na spirituální otázky. Cesta od progresivního odnáboženštění zpátky k silné „tradiční“ víře není dle autora pravděpodobná. Závěrem knihy je to co se dovídáme už na první stránce knihy a to , že se lidí hlásící se k římsko-katolické církvi je stále méně a to je smutné.