Příliš slábi ve víře
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Zdeněk R. Nešpor
Příliš slábi ve víře – česká ne/religiozita v evropském kontextu
Pan Nešpor chce knihou pomoci české společnosti porozumět vlastní nedávné ne/náboženské historii i současnosti. Cílem knihy není výklad a analýza dnešní společnosti ale spíše uzavřít jednu etapu dlouhotrvajícího výzkumu. Otázka „české (ne/náboženské) výjimečnosti“ dle Nešpora nebyla dosud uspokojivě badatelsky prozkoumána, a to zvláště v domácím akademickém prostředí. Snaha dostat se pod její povrch a důkladně ji prozkoumat v širším kontextu s pomocí sociologie a dějin náboženství, představuje Nešporův hlavní cíl. Jeho naplňování je rámováno obecnější reflexí nad „českou otázkou“, do které Nešpor problematiku „českého ateismu“ zasazuje. Využívá interdisciplinárních poznatků – historické sondy a sociologického šetření. Nešpor přitom hned v úvodu přiznává, že jeho kniha si neklade „nárok na úplnost, jako spíš na porozumění ústředním tématům, otázkám a ‚problémům‘ vztahu moderní české společnosti k (různým podobám) náboženství.“ Případné zájemce o „podrobnější a náročnější sociologické analýzy“ odkazuje na jím užitou odbornou literaturu či jeho vlastní dřívější studie. Odrazový můstek Nešporova výkladu tvoří hodně rozšířené tvrzení o Češích jako „nejateističtějším národu“; charakteristice, která má údajně zakládat jeho „specifikum“.
Oprávněnost propojení historické a sociologické perspektivy vychází ze skutečnosti odlišné situace ve vývoji religiozity v české společnosti a v jiných postkomunistických zemích po pádu komunistických režimů v roce 1989. Často konstatované „náboženské oživení“ nastalo v česku jen ve velmi omezeném rozsahu. Nešpor upozorňuje na to, že předchozí režim „sice napáchal velké škody v náboženské a církevní oblasti, ale právě zde jeho politika mnohdy souzněla s názory podstatné části české společnosti a navazovala na mnohem starší antiklerikální tendence.“ Vlastní text se skládá ze tří částí. V první z nich čtenáře obeznamuje se sekularizační perspektivou, která až donedávna dominovala sociologii náboženství. Autor v ní odmítá dřívější svázanost sekularizačních teorií s ideologií sekularismu, vycházející z osvícenských představ o pokroku, skrze to dojde k postupnému oslabení či úplnému vymizení náboženství. Na druhou stranu ale říká , že „sekularizační tezi, danou do blízkého vztahu procesy modernizace a sekularizace, nelze zcela zavrhovat (v Evropě). V Evropě začal ve 20. století klesat význam tradiční – církevní – religiozita. Evropa je v globální měřítku sekularizovaná ale nefunguje jako obecný model pro všechny kouty světa, nýbrž jako výjimka nebo jeden z možných kulturních vzorců modernity.