1_3_Dynamika

4.  Znát zákon zachování hybnosti. 

5.  Umět využít zákon zachování hybnosti k řešení konkrétních příkladů. 

Hybnost 

Vraťme  se  ještě  jednou  k prvému  a  druhému  Newtonovu  pohybovému 
zákonu.  První  z nich  říká:  pokud  se  těleso  hmotnosti 

m  pohybuje  pohybem 

rovnoměrným  přímočarým  rychlostí 

v,  pak  musíme  na  něj  působit  vnější 

silou 

F, abychom tento stav změnili.  

Ze  zkušenosti  víme,  že  velikost  síly,  kterou  musíme  vynaložit  na  třeba 

zastavení  běžícího  člověka,  bude  záviset  na  jeho  rychlosti  a  na  jeho  hmotnosti.  Snáze 
zastavíme jdoucí dítě, než utíkajícího metrákového chlapa. Čím tedy bude rychlost tělesa větší 
nebo bude  větší jeho hmotnost, tím větší sílu musíme vynaložit.  

Zavádí  se  proto  další  fyzikální  veličina  označovaná  jako  hybnost,  beroucí  v úvahu  obě 
zmíněné veličiny. Hybností můžeme charakterizovat pohybový stav tělesa. 

Hybnost tělesa p je dána součinem jeho hmotnosti m a jeho rychlosti v. Je to vektor, který 
má stejný směr jako okamžitá rychlost. 

p

 = m v.  

         1.3.-10 

Pokud  při  změně  hybnosti  dochází  v důsledku 

změny  směru  rychlosti,  pak  musíme  zapsat 

vztah pro změnu hybnosti 

ve vektorovém tvaru 

∫

=

∆

v

p

d

m

         1.3.-11 

Pro jednotku hybnosti plyne z definičního vztahu kg.m.s

-1. Tato jednotka nemá své jméno. 

 Stanovte  graficky  změnu  hybnosti  dětského  autíčka  hmotnosti 

m  =  1  kg  po