1_3_Dynamika

m1 v1 = - m2 v2, nebo 

m1 v1 +  m2 v2 = 0 

         1.3.-12 

Tento vztah vyjadřuje 

zákon zachování hybnosti .   

Uvedeme-li  dvě  tělesa  z klidu  do  pohybu  jen  vzájemným  silovým  působením,  součet 
jejich hybností je nulový, (tedy stejný jako před uvedením do pohybu). 

Možná jste již zakusili působení tohoto zákona zachování na vlastním těle při střelbě z pušky 
nebo  revolveru.  Při  výstřelu  vás    pažba  „kopne“  do  ramene,  ruka  s revolverem  „odskočí“ 
dozadu.  Na  stejném  principu  fungují  také  reaktivní  motory  letadel  či  nosných  raket  družic, 
pohybující se medůza atd. 

Impuls síly 

Již jsme se zmínili, že ke změně hybnosti tělesa ∆

p musíme vždy vynaložit sílu.  

Působíme-li  větší  silou,  bude  změna  hybnosti  větší.  Je  také  důležité,  jak  dlouho  tato  síla 
působí. Je zřejmé, že č

ím déle bude síla působit, tím větší bude změna hybnosti.  

F ∆t =∆p

 = m ∆v 

Toto je středoškolská formulace impulsu síly 

F∆t = ∆p

aplatí pouze v případě kdy působící 

síla je konstantní v časovém intervalu ∆

t. Pokud je ovšem síla proměnná, pak musíme přejít 

od konečného intervalu času ∆

t k nekonečně malému intervalu dt. V takovémto krátkém čase 

považujeme sílu za konstantní a pro impuls síly platí 

Fdt = dp.

Pokud chceme určit impuls síly a tím i změnu hybnosti v konečném časovém intervalu třeba 
od času 

to po čas t, pak musíme poslední rovnici integrovat 

∫

∫

=

p

p

t

t

o

o

t

p

F

d

d

.