2_2_1_Termika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Dnes víme, že rozměry částic látky jsou řádově 0,1 nm. Proto získat důkazy o reálné existenci
částic látky bylo dříve díky možnostem zobrazovací techniky nemožné. Zobrazit jednotlivé
molekuly látky umožnil až objev elektronového mikroskopu. Dnes s rozvojem těchto
moderních zobrazovacích technik lze zobrazit i jednotlivé atomy.
O neustálém a neuspořádaném pohybu částic svědčí nepřímo řada jevů pozorovaných
především u tekutin Jsou to zejména existence tlaku plynu a rozpínání plynu, difúze a
Brownův pohyb.
Neustálý pohyb molekul plynu uzavřeného v nádobě způsobuje neustálé srážky těchto molekul
s molekulami vnitřních stěn nádoby (popřípadě s molekulami povrchu těles, která se nacházejí
uvnitř plynu). Tento jev je příčinou tlakových sil a tlaku plynu, který měříme manometrem.
Difúze je samovolné pronikání částic jedné tekutiny mezi částice druhé tekutiny, uvedeme-li je
do vzájemného styku. Velice jednoduše lze jev demonstrovat tak, že v uzavřené místnosti
otevřeme lahvičku s éterem. Po malé chvíli je éter cítit po celé místnosti. Zahříváme-li
difundující tekutiny, pozorujeme rychlejší průběh difúze a vzrůst teploty tekutin. Z toho
usuzujeme, že příčinou vzrůstu teploty je zvýšení rychlostí pohybujících se částic.
Brownovým pohybem nazýváme neustálý, nepravidelný pohyb malých částic rozptýlených
v plynu nebo kapalině, který lze pozorovat mikroskopem. (Tento jev byl objeven v r.1827
anglickým botanikem R.Brownem – pohyb pylových zrnek ve vodě. Později byl pohyb
pozorován i u drobných anorganických částic rozptýlených v tekutině.) Teorii Brownova
pohybu vypracoval kolem roku 1905 A.Einstein. Jeho výklad Brownova pohybu se stal oporou
pro všeobecné uznání teorie o částicové struktuře látek.