3_02_El_proud

Připojíme-li  vodič  ke  zdroji  elektrického  napětí,  elektrické  pole  uvnitř  působí 

elektrickou  silou  na  vodivostní  elektrony,  vyvolává  jejich  pohyb  a  tím  vytváří  elektrický 
proud,  který  je  po  krátké  době  stacionární  (ustálený,  nezávislý  na  čase).  Jestliže  vodičem 
projde  náboj 

∆Q  resp.  dQ  za  časový  interval  ∆t  resp.  dt,  lze  definovat  průměrný  resp. 

okamžitý proud ve vodiči: 
a) průměrný elektrický proud:   

t

Q

I

P

∆

∆

=

            3.2.-1     

b)  okamžitý  elektrický  proud  (který  je  limitním  případem  proudu  průměrného,  studujeme-li 
množství náboje, které projde průřezem vodiče za infinitezimální (nekonečně krátký) časový 
interval):  

t

Q

t

Q

I

t

d

d

lim

0

=

∆

∆

=

→

∆

            3.2.-2 

V ustáleném stavu protéká všemi průřezy vodiče stejně velký proud. 

Technický  směr  elektrického  proudu  je  směr  pohybu  kladného  náboje,  což  bylo

stanoveno  dohodou,  neboť  účinek  pohybu  kladného  náboje  jedním  směrem  je  identický 
s účinkem pohybu záporného náboje směrem opačným! Znázornění směru pohybu kladných a 
záporných  nábojů  uvnitř  vodiče  je  zřejmé  z následujícího  obrázku  3.2.-1,  kde  je  současně 
vyznačen technický směr proudu a směr vektoru intenzity vnějšího elektrického pole. 

Obr. 3.2.-1. 

Volné nosiče náboje v kovovém vodiči, tzv.vodivostní elektrony se však uvnitř vodiče 

pohybují po obecně křivočaré trajektorii. Tento pohyb je chaotický a je dán srážkami s ionty 
či atomy tvořícími krystalovou mřížku vodiče. Přesto má tento pohyb jeden převládající směr, 
který  je  opačný  ke  směru  intenzity  elektrického  pole.  Průměrnou  rychlost  tohoto  pohybu 
nazýváme  rychlostí  driftovou  (unášivou)  vD.  Driftová  rychlost  je  ve  srovnání  s rychlostí 
chaotického pohybu nepatrná.