3_02_El_proud

Elektrický proud je přímo úměrný driftové rychlosti, což lze vyjádřit ve tvaru: 

S

v

e

n

t

Q

I

d

=

=

d

d

,  

            3.2.-3 

387 

kde 

t

v

e

Sn

Q

d d

d

=

  je  celkový  náboj,  který  projde  průřezem  vodiče  S  za  dobu  dt,  je-li 

náboj  elektronu  e  a  počet  volných  elektronů  v objemové  jednotce  n.  Množství  volných 
elektronů,  které  se  nacházejí  v jednotce  objemu  vodiče  lze  taktéž  označit  jako  „koncentraci 
nosičů náboje“. 

Součin  ne  ve  vztahu  3.2.-3  je  vyjadřuje  objemovou  hustotu  náboje,  což  je  zřejmé 

rovněž z jednotky, která  přímo vyplývá z tohoto vztahu:  C.m

-3. Pro kladné nosiče náboje je 

hustota náboje kladná, pro záporné náboje je záporná. 

Veličina  elektrický  proud  popisuje  úhrnný  proud  v celém  vodiči.  Aby  bylo  možné 

charakterizovat  tok  elektrického  náboje  v určitém  bodě  uvnitř  vodiče,  zavádíme  vektorovou 
veličinu, kterou je hustota proudu  j (resp. proudová hustota).  

Hustota  proudu  je  vektorová  veličina,  jejíž  velikost  je  rovna  proudu,  který  prochází 

elementární  ploškou  dS  průřezu  vodiče  kolmou  na  směr  pohybu  částic,  dělenému  velikostí 
této plošky. Definiční vztah pro tuto veličinu je tedy: 

S

I

j

d

d

=

,  

           3.2.-4 

Směr a orientace proudové hustoty odpovídá pohybu kladného elektrického náboje. 

Jednotkou proudové hustoty je A.m

-2.  

Kladné  nosiče  náboje  se  pohybují  driftovou  rychlostí  ve  směru  přiloženého