3_02_El_proud

6 A.m-2? 

 
3.2.3. Elektrický odpor, Ohmův zákon 

1.  Definovat veličinu elektrický odpor, včetně jednotky. 
2.  Algebraicky  odvodit  závislost  proudové  hustoty  na  intenzitě 

elektrického pole. 

3.  Vyslovit a matematicky zapsat Ohmův zákon pro celý obvod i pro část 

obvodu. 

4.  Definovat  vodivost,  elektrický  odpor,  měrnou  vodivost  a  měrný 

elektrický odpor, včetně jednotek. 

390 

5.  Definovat teplotní závislost elektrického odporu. 
6.  Popsat možnosti zapojení rezistorů v elektrickém obvodu.  
7.  Umět stanovit výsledný odpor soustavy rezistorů zapojených v sérii nebo paralelně. 

Na vedení proudu ve vodičích se podílejí volné elektrony, které se mohou ve 
vodivých  látkách  pohybovat  mezi  ostatními  částicemi.  Tyto  částice 
„překážející“pohybu nosičů náboje ve vodiči mohou být elektricky neutrální 
(a  tedy  vnější  pole  na  ně  nepůsobí),  nebo  jsou  pevně  vázány  v krystalové 

mřížce  a  brání  pohybu  nábojů,  tedy  kladou  odpor  vedení  elektrického  proudu.  Odpor  lze 
chápat  analogicky  jako  pojem  elektrického  proudu  dvěma  způsoby:  jako  jev  (bránění 
průchodu proudu) a jako fyzikální veličinu, která tento jev kvantitativně popisuje. 

Mějme kovový vodič vložený do vnějšího elektrického pole intenzity E. Ve vodiči vzniká 

usměrněný pohyb volných elektronů (vodivostní), neboť na nabité částice působí elektrická 
síla F =  -e E. Je-li  intenzita vnějšího elektrického pole E  = konst, potom i působící síla je 
konstantní.  Dle  2.  Newtonova  pohybového  zákona  by  se  elektrony  měly  pohybovat 
s konstantním zrychlením, tj. měly by konat rovnoměrně zrychlený pohyb. Vzhledem k tomu 
by měl neustále narůstat i proud ve vodiči. Proud ve vodiči je však stálý,a to díky srážkám 
elektronů  s ionty  mřížky,  při  kterých  dochází  k odevzdání  části  kinetické  energie.  Průměrná 
rychlost, kterou se elektrony pohybují ve vodiči mezi srážkami je již dříve zmíněná driftová 
rychlost (kap. 3.2.2.).