3_02_El_proud

S

l

U

S

l

U

S

l

U

ES

jS

I

ρ

ρ

γ

γ

=

=

=

=

=

1

,  

kde jmenovatel v posledním zlomku 

S

l

ρ   je elektrický odpor vodiče R. 

          3.2.-18 

Úpravou poslední rovnice dostáváme Ohmův zákon v integrálním tvaru: 

392 

R

U

I

=           

          3.2.-19 

respektive vyjádřením úbytkového napětí přejde rovnice 3.2.-19 na tvar: 

RI

U

=

          3.2.-20 

 
Definici  výše  zavedené  veličiny  elektrický  odpor  vodiče  (neboli  rezistance)  R  lze  vyjádřit 
z Ohmova zákona: 

I

U

R

=  

                     3.2.-21 

Jednotkou elektrického odporu je  

Ω (ohm), Ω = V.A-1, jehož rozměr je Ω = kg.m2.s-3.A-2.  

 
Elektrický  odpor  závisí  nejen  na  materiálu  vodiče  (stejně  jako  měrný  elektrický  odpor),  ale 
také na jeho geometrii (tvaru a rozměrech). 
 
Vztahy 3.2.-19 a 3.2.-20 vyjadřují různé tvary Ohmova zákona.  

a)  Protéká-li  určitým  úsekem  vodiče  proud  I,  musí  být  mezi  jeho  konci  napětí  U  rovné 

součinu proudu I a odporu R vodiče.  

b)  Analogicky:  je-li  mezi  konci  určitého  vodiče  napětí  U,  protéká  jím  proud  I,  který  se 

rovná podílu napětí a odporu R.  

Čím  větší  je  odpor  R  vodiče,  tím  větší  napětí  U  musí  být  na  jeho  koncích,  aby  vodičem 
protékal proud I, a obráceně. 
 
Vodiče,  pro  které  přesně  platí  Ohmův  zákon,  se  nazývají  lineární  vodiče  -  např.  kovy 
udržované při konstantní teplotě. Průchodem elektrického proudu se vodič zahřívá, jeho odpor 
se mění a závislost mezi napětím a proudem přestává být lineární. 
 
Součástka s definovaným odporem R se nazývá rezistor a její schematická značka je: 
 
 
Převrácená hodnota elektrického odporu daného kovu představuje elektrickou vodivost: