3_02_El_proud

elektrického pole, přičemž stejnou orientaci má dle stanovené konvence také vektor proudové 
hustoty a v tomto směru taktéž uvažujeme o technickém směru proudu. 
Vektorově lze tuto veličinu vyjádřit vztahem: 

S

v

j

0

d

d

d

d

d

I

S

I

=

=

          3.2.-5 

Skalárně: 

α

cos

d

d

S

I

j

=

,  

                      3.2.-6 

kde 

α představuje úhel svírající vektor proudové hustoty s normálou plošky (Obr. 3.2.-2). 

Obr. 3.2.-2 

Maximální hodnoty nabývá pravá strana rovnice tehdy, je-li cos

α roven 1, což nastává 

v případě,  kdy  směr  proud  je  rovnoběžný  s vektorem  dS  (tedy  s normálou  plošky  dS)  .  Je-li 
procházející  proud  v každém  místě  průřezu  celého  vodiče  konstantní,  lze  vztah  3.2.-6 
zjednodušit do tvaru: 

S

I

j

=  

            3.2.-7 

388 

Elektrický proud jdoucí konečnou plochou S je tedy dán: 

∫

=

S

I

S

j.d    

           3.2.-8 

Dosazením  vztahu  3.2.-3  do  rovnice  3.2.-5  lze  získat  vyjádření  proudové  hustoty 

v závislosti na driftové rychlosti vodivostních elektronů: 

D

v

j

e

n

=

           3.2.-9 

Podle  tvaru  vodiče  a  průřezu,  kterým  náboje  procházejí,  rozlišujeme  tři  druhy 

proudové hustoty: objemovou (resp. prostorovou), plošnou (proudí-li náboj např. po povrchu 
vodiče) a lineární ( u tzv. proudových vláken – lineárních vodičů). 

Elektrický proud lze dále rozdělit podle vzniku a jeho základních vlastností do tří skupin: 

a) Kondukční (resp.vodivostní) elektrický proud, se kterým se  lze setkat pouze ve vodičích 
(tedy  kovech,  polovodičích  a  elektrolytech)  a  v ionizovaných  plynech.  Tento  způsob  vedení 
proudu  je  spojen  s  makroskopickým  pohybem  náboje  v látce,  kdy  dochází  k  přenosu  náboje  
i látky, k vytváření magnetického pole ve vodiči a okolí a přeměně elektrické energie na teplo. 
Kondukční proud není obecně provázen makroskopickým pohybem látky.