3_02_El_proud

konduktivita),  která  závisí  na  počtu,  náboji  a  hmotnosti  pohybujících  se  nabitých  částic  ve 
vodiči. 
Jednotkou měrné vodivosti je (

Ω.m)-1 

Slovní vyjádření Ohmova zákona v diferenciálním tvaru: 
Hustota  ustáleného  elektrického  proudu  v určitém  místě  vodiče  se  rovná  součinu  jeho 
měrné vodivosti a intenzity elektrostatického pole v daném místě. 
 

Převrácená  hodnota  již  zmíněné  měrné  elektrické  vodivosti  je  veličina,  která  opět 

charakterizuje daný materiál vodiče a nazývá se měrný elektrický odpor (rezistivita): 

ρ

γ

=

1

                     3.2.-16 

Jednotkou měrného elektrického odporu je 

Ω.m. 

 
Součinitelé  úměrnosti  (měrný  elektrický  odpor  i  měrná  vodivost)  nezávisí  na  geometrii,  ale 
pouze na materiálu vodičů. 
 
Pro  homogenní  vodiče,  které  se  k vedení  proudu  užívají  nejčastěji,  je  vhodný  integrální  tvar 
Ohmova zákona, který lze zjednodušeně odvodit pro vodič ve tvaru válce o průřezu S, délky l 
a  časově  neproměnný  ustálený  elektrický  proud.  Dále  lze  vycházet  ze  zákona  kontinuity 
(spojitosti) toku proudu: náboj procházející vodičem se nemůže nikde hromadit, nemůže se ve 
vodiči  ani  ztrácet.  Tento  zákon  je  analogií  zákona  o  spojitosti  toku  z hydrodynamiky  pro 
ideální nestlačitelnou kapalinu. 
 

Je-li vnější elektrické pole homogenní (

konst

E

=

), napětí mezi konci vodiče je: 

l

E

U

=

,  

          3.2.-17 

kde l je délka vodiče. 
Dosadíme-li tento vztah do rovnice proudové hustoty 3.2.-7 a nahradíme-li měrnou vodivost 
měrným odporem, dostáváme vyjádření: