3_03_Elektrolyticke_vedeni

1. Pochopit vedení elektrického proudu v kapalinách. 
2. Popsat fyzikální veličiny, které vystupují ve vztahu pro proudovou hustotu v 
kapalině.  
3. Umět formulovat Faradayovy zákony elektrolýzy. 
4. Znát princip činnosti galvanických článků obecně. 
5. Vyjmenovat veličiny, které popisují kvalitu galvanických článků. 

6. Seznámit se s principem činnosti vybraných galvanických článků. 
7. Znát praktické využití elektrolýzy. 
 

Látka  ve  skupenství  kapalném  obsahuje  buď  jednu  složku  (chemicky  čistá), 
nebo  více  složek  a  v  tom  případě  se  nazývá  roztok.  Elektronová  vodivost, 
která zprostředkovává elektrický proud v kovových vodičích, se projevuje i u 
jednosložkových  kapalin  (např.  kovy  v  kapalném  stavu),  většinou  dominuje, 
především u roztoků, vodivost iontová. Kapaliny v čistém stavu jsou obvykle 
velmi  špatnými  vodiči  (např.  voda,  alkohol),  neboť  neobsahují  dostatečný 

počet volně pohyblivých nabitých částic. Elektrolyt je vodivý roztok nebo látka, jejíž roztoky 
vedou elektrický proud. K elektrolytům patří také tavenina (např. soli NaCl). Silné elektrolyty 
zvyšují vodivost značně (např. HCl, H2SO4, KOH, soli organických a anorganických kyselin), 
slabé elektrolyty podstatně méně (kyselina mravenčí, kyselina octová apod.). Je zajímavé, že 
vodný  roztok  alkoholu  vodivost  nezvyšuje.  Vodivost  roztoků  roste  s  relativní  permitivitou 
rozpouštědla  (teplota  20°C:  voda 

− 

ε

r  =  81,  glycerin 

− 

ε

r  =  41,1,  petrolej 

− 

ε

r  =  2,1). 

Zprostředkovateli  proudu  v  elektrolytu  jsou  zejména  ionty  elektrolytu,  které  vznikají 
elektrolytickou  disociací,  což  je  štěpení  molekul  elektrolytu  na  kladné  ionty  (kationty)  a 
záporné  ionty  (anionty).  Stupeň  disociace,  tj.  podíl  disociovaných  molekul  k  celkovému 
počtu  molekul  elektrolytu  v  rozpouštědle,  roste  s  teplotou.  V  oboru  malých  koncentrací 
elektrolytu  měrná  vodivost  roste,  po  dosažení  maxima  dále  klesá.  Rovněž  tavení  látky 
způsobuje rozpad molekul na ionty. 
 
Budiž n+ počet volných kationtů a n− počet volných aniontů v jednotkovém objemu. Náboje 
iontů jsou součinem elementárního elektrického  náboje e a mocenství iontu (pro kladný iont 
z+,  pro  záporný  z−).  Protože  je  roztok  jako  celek  elektricky  neutrální,  rovnají  se  velikosti 
kladného a záporného náboje v objemové jednotce: 
n+z+|e| = n−z−|e|.