3_03_Elektrolyticke_vedeni

3.3.-1 

Aby se zápis veličin zjednodušil, budeme používat nové označení: 
n+z+ = n−z− = nz. 

3.3.-2 

Například ve vodě disociuje kyselina sírová H2SO4 na kationt vodíku a radikál 

−

2
4

SO :  

−

+ +

→

2
4

4

2

SO

H

2

SO

H

.  

Jistě  tedy  z+  =  1,  z−  =  2  a  počet  kladných  iontů  je  v  roztoku  dvakrát  větší  než  počet  iontů 
záporných.  
 

420 

Budiž  rozpouštědlem  elektrolytu  voda.  Disociaci 
způsobuje 

vzájemná 

interakce 

molekul 

rozpouštěné  látky  a  rozpouštědla.  Molekula  vody 
je polární, tzn. projevuje se nesymetrické rozložení 
náboje v molekule velkým dipólovým momentem. 
Jestliže  je  také  molekula  elektrolytu  polární, 
přitahují  se  k  sobě  nesouhlasně  nabité  části 
molekul  elektrolytu  a  rozpouštědla,  což  narušuje 
vazbu  atomů  v  molekule  elektrolytu.  Molekula 
proto  disociuje  na  kladný  a  záporný  iont. 
Rekombinaci, tj. opětovné sloučení kationtu a  

Obr. 3.3.-1 
 
aniontu v neutrální molekulu elektrolytu, brání vznik shluku molekul vody kolem iontů (Obr. 
3.3.-1). 
 

Jestliže 

vložíme 

elektrolyt 

s 

rozpouštědlem  do  elektrického  pole 
intenzity  E,  například  prostřednictvím 
kovových  elektrod  připojených  ke 
zdroji  elektromotorického  napětí  (Obr. 
3.3.-2), 

začnou 

se 

kladné 

ionty 

pohybovat  k  záporné  elektrodě  (tzv. 
katoda) rychlostí v+ a záporné ionty ke 
kladné 

elektrodě 

(tzv. 

anoda) 

rychlostí v-. Kationty se tedy pohybují  

Obr. 3.3.-2 
 
ke  katodě  a  anionty  k  anodě.  Roztokem  začne  téci  elektrický  proud.  Na  kladný  iont 
elektrolytu s nábojem z+|e| působí elektrická síla 
Fel = z+|e|E.