3_03_Elektrolyticke_vedeni
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Veličina F = |e|NA je tzv. Faradayova konstanta (Faradayův náboj) a má hodnotu
F
≅ 9,6487⋅104 C⋅mol-1.
Ze vztahů (3.3.-12) a (3.3.-13) dostaneme hmotnost vyloučené látky nábojem Q:
Fz
Q
M
m
m
=
.
3.3.-14
Nyní můžeme formulovat 2. Faradayův zákon.
Jestliže dvěma roztoky různých elektrolytů projde stejný elektrický náboj, bude poměr
množství látek vyloučených na příslušných elektrodách roven poměru jejich chemických
ekvivalentů (symbol G):
.
/
/
2
1
2
m
1
m
2
1
2
1
G
G
z
M
z
M
m
m
=
=
Galvanické články Jestliže do roztoku elektrolytu ponoříme dvě různé kovové elektrody, mají vůči roztoku
odlišný elektrodový potenciál, což znamená, že
mezi elektrodami existuje napětí. Poté, kdy se
elektrody
vodivě
spojí,
začne
procházet
elektrolytem elektrický proud. Vznikne tak zdroj
stejnosměrného napětí, který se nazývá
galvanický
č
lánek. První zdroj, který trvale dodává proud,
sestrojil Alessandro Volta v roce 1799. Je tvořen
nádobami se slanou vodou, ve kterých jsou
ponořené zinkové a měděné kotouče (Obr. 3.3.-3).
Později položil na sebe více než sto zinkových a
stříbrných kotoučů a mezi ně vložil papír nasátý
Obr. 3.3.-3
slanou vodou. Horní a dolní konce sloupu spojil dráty (Obr. 3.3.-4). Volta též sestrojil tzv.
Voltův článek, který tvoří zinková a měděná elektroda, obě ponořené ve zředěné kyselině
sírové. Z rozdílu elektrolytických potenciálů obou elektrod vyplývá, že elektromotorické
napětí Voltova článku je 1,1 V. Jestliže se stane Voltův článek součástí elektrického obvodu,
kterým protéká proud, klesne napětí na hodnotu svorkového napětí. Průchod proudu
elektrolytem doprovází chemické změny na povrchu elektrod, jež ovlivňují elektrolytický
potenciál elektrod. Tento jev se nazývá