3_03_Elektrolyticke_vedeni

z

e

Qm

m

|

|

0

=

. 

Relativní  atomová  hmotnost  je  podílem  hmotnosti  atomu  a  atomové  hmotnostní  jednotky     
(u  =  1,6605655

⋅10-27 kg). Jestliže zanedbáme rozdíl v hmotnosti atomu niklu a iontu niklu, 

platí: 

u

m

A

0

r =

,  

kde  m0  je  hmotnost  iontu.  Celkový  náboj,  který  za  dobu  t  přenesou  ionty  niklu  je  součinem 
této doby a proudu. Proto 

z

e

u

tA

I

m

|

|

r

=

. 

Pro objem niklu s ohledem na malou mocnost vrstvy niklu na povrchu tělesa platí: 
V = S h 
a  odtud  s  přihlédnutím  k  definici  hustoty  a  odvozenému  vzorci  pro  celkovou  hmotnost 
dostaneme tloušťku vrstvy: 

m

15,56

m

10

56

,

15

|

|

6

r

µ

ρ

=

⋅

=

=

−

S

z

e

u

tA

I

h

. 

TO 3.3.-1 Elektrolyt je: 
a) vodivý roztok. 
b) látka, jejíž roztok vede elektrický proud. 
c) anoda. 
d) katoda. 

Elektrolyt  je  vodivý  roztok  nebo  látka,  jejíž  roztoky  vedou  elektrický  proud. 
Zprostředkovateli  proudu  v  elektrolytu  jsou  zejména  ionty  elektrolytu,  které 
vznikají 

elektrolytickou disociací, což je štěpení molekul elektrolytu na kladné 

ionty  (kationty)  a  záporné  ionty  (anionty). 

Stupeň  disociace,  tj.  podíl 

disociovaných  molekul  k  celkovému  počtu  molekul  elektrolytu  v  rozpouštědle, 
roste  s  teplotou.  Budiž  rozpouštědlem  elektrolytu  voda.  Disociaci  způsobuje 

vzájemná interakce molekul rozpouštěné látky a rozpouštědla.  
 
Jestliže  vložíme  elektrolyt  s  rozpouštědlem  do  elektrického  pole  intenzity  E,  například 
prostřednictvím  kovových  elektrod  připojených  ke  zdroji  elektromotorického  napětí  (Obr. 
3.3.-2),  začnou  se  kladné  ionty  pohybovat  k