3_03_Elektrolyticke_vedeni
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
záporné elektrodě (tzv. katoda) rychlostí v+ a
záporné ionty ke
kladné elektrodě (tzv. anoda) rychlostí v-. Kationty se tedy pohybují ke
katodě a anionty k anodě. Roztokem začne téci elektrický proud. Pro proudovou hustotu
zprostředkovatelů elektrického proudu ve vodivém roztoku platí:
426
.
)
(
|
|
E
j
−
+ +
=
b
b
e
nz
3.3.-9
Veličina
)
(
|
|
−
+ +
=
b
b
e
nz
γ
:
3.3.-10
se nazývá
konduktivita vodivého roztoku. Konduktivita roste s teplotou, neboť se přitom
zvyšuje pohyblivost iontů a roste stupeň disociace. Mezi elektrodou a roztokem elektrolytu
existuje napětí, které se nazývá
elektrodový potenciál. Představuje důležitou charakteristiku
látky elektrody.
Jestliže je elektrický proud v látce zprostředkován usměrněným pohybem iontů, probíhají při
průchodu proudu chemické změny na elektrodách a v roztoku, které se nazývají
elektrolýza.
Elektrolýzu doprovází přenos látky k určité elektrodě. Kvantitativní zákony elektrolýzy
formuloval v letech 1833-1834 Michael Faraday. Vycházel z výsledků experimentů.
První Faradayův zákon Jestliže za dobu t ztratí u elektrody náboj N iontů, z nichž každý má mocenství z a hmotnost
m0, vyloučí se u elektrody hmotnost m látky nábojem Q a platí:
Q
= N|e|z
a
m
= N m0 .
Veličina A je konstantní, neboť
A
z
e
m
Q
m
=
=
|
|
0
3.3.-11
a nazývá se
elektrochemický ekvivalent.
Pokud se na uvažované elektrodě vylučuje pouze jeden druh látky, je její hmotnost
úměrná prošlému náboji: m