3_10_Magneticke_vlastnosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Charakter pohybu elektronů v elektronovém obalu atomu určuje magnetické vlastnosti látky.
Vztah mezi
orbitálním momentem hybnosti a orbitálním magnetickým dipólovým
momentem elektronu
b
m
e
2
orb =
µ
3.10.-7
přepišme do vektorového tvaru:
µ
orb =
b
m
e
2
.
3.10.-8
Poněvadž je náboj elektronu záporný, mají vektory
µ
orb a b opačnou orientaci (Obr. 3.10.-3).
Elektron má
vlastní, říkáme též vnitřní moment hybnosti (tzv. spin, značka S). Spinu přísluší
spinový magnetický dipólový moment
µ
S. Platí:
µ
S =
S
m
e
.
3.10.-9
Výsledný magnetický moment atomu nebo molekuly se skládá s magnetickými momenty
všech ostatních částic látky.
Látka je zmagnetovaná, pokud látka vytváří sama o sobě
magnetické pole makroskopické povahy.
Diamagnetismus
Indukovaný magnetický moment atomu je úměrný magnetické indukci vnějším zdrojem
vyvolaného magnetického pole a má k této indukci opačnou orientaci, což je podstata
diamagnetismu. Po zániku vnějšího magnetického pole vymizí indukovaný magnetický
495
moment. Protože je Faradayův zákon elektromagnetické indukce všeobecný, vyskytuje se
diamagnetismus u všech látek v magnetickém poli. Diamagnetismus je jev velmi slabý a u
látek
paramagnetických
resp.
feromagnetických
bývá
paramagnetismem
resp.
feromagnetismem překryt.
Paramagnetismus
Pokud atomy látky mají permanentní magnetické momenty (atomy s lichým počtem
elektronů, atomy přechodových prvků – např. chrom, mangan, železo, nikl, kobalt, paladium a
platina) a látka se bude nacházet ve vnějším magnetickém poli, nebudou již magnetické
momenty atomů orientovány v prostoru nahodile, nýbrž se budou natáčet do směru vnějšího
magnetického pole. Látka se tímto magnetizuje a pole v látce bude silnější, než v jejím okolí.
Mírou zmagnetování látky je vektor