3_10_Magneticke_vlastnosti

Obr. 3.10.-7 
 
Nyní  opět  zvyšujme  proud  v  toroidu,  avšak  tak,  aby  procházel  závity  v  opačném  směru  než 
původně.  Dospějeme  do  stavu  E,  kdy  vymizí  Bf  a  tedy  bude  platit:  B  =  B0  =  Bk,  kde  Bk  je 
koercitivní magnetická indukce. Při dalším zvyšování proudu se opět dosáhne stav nasycení 
(F).  Uzavřená  křivka  ADEFGHA  se  nazývá 

hysterezní.  Plocha  vymezená  hysterezní 

smyčkou respektive koercitivní indukce magnetického pole je úměrná energii, která musí být 
na zmagnetování materiálu vynaložena. Materiál se touto energií zahřívá. Vznikají hysterezní 
ztráty. 
 
Podle  hodnot  Bk  dělíme  feromagnetika  na  magneticky  měkké  (např.  železo  10

-4  T,  ocel 

Armco  2

⋅10-5  T)  a  magneticky  tvrdé  (B

k 

≥  4π⋅10-4  T).  Při  konstrukci  trvalých  magnetů  je 

žádoucí,  aby  byl  magnetický  stav  látky  pokud  možno  stálý  a  byl  co  nejméně  ovlivnitelný 
vnějšími  poli.  Tomuto  požadavku  odpovídají  magneticky  tvrdé  látky.  K  nim  patří  například 
uhlíková ocel (98,1% Fe, 1% Mn, 0,9% C), kobaltová ocel (52,6% Fe, 36% Co, 7% W, 3,5% 
Cr,  0,9%  C),  barnatý  ferit.  Také  je  důležité,  aby  byla  co  největší  hodnota  remanentní 
magnetické indukce. V generátorech, elektromotorech, transformátorech a jiných zařízeních s 
proměnným  magnetickým  polem  je  výhodné  používat  materiály  s  nízkou  koercitivní 
magnetickou  indukcí  a  vysokou  hodnotou  permeability.  Uveďme  transformátorovou  ocel 
(96%  Fe, 4% Si), čisté železo (99,95%  Fe), supermalloy  (15,7%  Fe, 79% Ni, 5% Mo, 0,3% 
Mn)  a  manganatozinečnatý  ferit  (Mn0,5Zn0,5Fe2O4).  Umožňují  získat  při  daném  proudu 
mnohem silnější magnetické pole, než u jiných látek, a bez velkých hysterezních ztrát.