3_10_Magneticke_vlastnosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
πr2 a magnetické indukční čáry vnějšího magnetického pole
jsou kolmé k rovině, ve které elektron obíhá (Obr. 3.10.-4):
( )
∫
∫
−
=
=
=
2
d
d
2
d
d
r
B
t
r
E
l
E
π
π
l
E
.
Po úpravě je
t
B
r
E
d
d
2
−
=
.
Indukované elektrické pole působí na elektron silou Fe a ta vyvolává silový moment o
velikosti
Er
e
. Moment síly je však také roven derivaci momentu hybnosti podle času
t
B
r
e
rE
e
t
b
d
d
2
d
d
2
=
=
a po zkrácení dt dostaneme vztah:
B
r
e
b
d
2
d
2
=
.
3.10.-10
Abychom získali změnu momentu hybnosti, která nastane v důsledku přírůstku magnetické
indukce vnějšího magnetického pole z 0 na hodnotu B, integrujme (3.10.-10):
490
B
r
e
b
2
2
=
∆
.
3.10.-11
Přírůstku z (3.10.-11) odpovídá změna orbitálního magnetického dipólového momentu (viz.
vzorec (3.10.-8))
B
m
r
e
b
m
e
µ
4
2
2
2
orb
=
∆
=
∆
,
která má podle Lenzova zákona opačnou orientaci než vnější magnetické pole.
Použili jsme klasickou úvahu, která sice pomůže pochopit podstatu diamagnetismu, není však
fyzikálně správná! V souladu se skutečností je tvrzení, že indukovaný magnetický moment
atomu je úměrný magnetické indukci vnějším zdrojem vyvolaného magnetického pole a má k
této indukci opačnou orientaci, což je podstata diamagnetismu. Po zániku vnějšího
magnetického pole vymizí indukovaný magnetický moment. Protože je Faradayův zákon
elektromagnetické indukce všeobecný, vyskytuje se diamagnetismus u
všech látek v
magnetickém poli. Diamagnetismus je jev