3_10_Magneticke_vlastnosti

velmi  slabý  a  u  látek  paramagnetických  resp. 

feromagnetických bývá paramagnetismem resp. feromagnetismem překryt. 
 
Paramagnetismus 
 
Pokud  atomy  látky  mají  permanentní  magnetické  momenty  (atomy  s  lichým  počtem 
elektronů, atomy přechodových prvků – např. chrom, mangan, železo, nikl, kobalt, paladium a 
platina)  a  látka  se  bude  nacházet  ve  vnějším  magnetickém  poli,  nebudou  již  magnetické 
momenty atomů orientovány v prostoru nahodile, nýbrž se budou natáčet do směru vnějšího 
magnetického  pole.  Bude  to  znamenat,  že  více  atomů  bude  mít  magnetické  momenty 
orientovány  shodně  s  vektorem  magnetické  indukce  vnějšího  pole  než  ve  směru  opačném. 
Látka se tímto magnetizuje a pole v látce bude silnější, než v jejím okolí. Mírou zmagnetování 
látky je vektor 

magnetizace M, jenž udává objemovou hustotu magnetického momentu: 

[ ]

1

-

m

A

d

d

⋅

=

=

M

V

µ

M

.   

        3.10.-12 

Náhodné srážky atomů v důsledku neuspořádaného pohybu narušují uspořádání magnetických 
momentů  pole,  proto  s  rostoucí  teplotou  klesá  velikost  výsledného  magnetického  momentu 
látky. Připomeňte si vztah (3.10.-4). 
 
Feromagnetismus 
 
Je-li relativní účinek magnetických momentů mnohem silnější než v případě paramagnetismu 
nebo  diamagnetismu,  hovoříme  o  jevu  feromagnetickém.  Účinky  indukovaných 

magnetických  momentů  v  látce  feromagnetické  dokonce 
často  v  pozorovaných  výsledných  polích  převládají. 
Feromagnetismus  je  důsledkem  čistě  kvantového  jevu, 
nazývaného