3_10_Magneticke_vlastnosti

        3.10.-13 

K  tomu,  abychom  stanovili  B0,  stačí  změřit  proud  v  závitech,  rozměry  toroidu  a  dosadit  do 
vztahu (3.7.-12). Výslednou indukci B v jádře toroidu je možné změřit. 
 
Obr.  3.10.-7  prezentuje  historii  magnetování  feromagnetického  vzorku.  Budiž  jádro  na 
počátku  nezmagnetované  (vzorek  se  zahřeje  nad  Curieovu  teplotu  a  ochladí  se  za 
nepřítomnosti  magnetického  pole)  a  postupně  zvyšujme  proud  v  závitech  toroidu  a  tedy  i 
magnetickou indukci B0 podle vztahu (3.7.-12). Křivka 0A se nazývá magnetizační (křivka 
prvotní  magnetizace,  panenská  křivka)  a  její  nelineární  průběh  dokládá,  že  magnetická 
susceptibilita  feromagnetika  závisí  na  hodnotě  B0. V bodě A dosahuje vzorek magnetického 
nasycení  (domény  jsou  prakticky  zcela  natočeny  ve  směru  pole  B0)  a  při  dalším  zvyšování 
proudu  v  závitech  roste  Bf  již  jen  nepatrně.  Hodnota  Bf  v  bodě  A  je  jednou  ze  základních 
charakteristik  feromagnetika  a  závisí  na  teplotě.  Na  magnetizační  křivce  ještě  rozlišujeme  v 
bodě 0 začínající vratnou část, kdy se ve slabém poli vratně natáčejí magnetické  

492 

dipólové  momenty  ve  směru  vnějšího  magnetického 
pole,  a  nevratnou,  která  po  ni  následuje  při  dalším 
růstu  B0.  Nevratnost  magnetování  je  projevem  paměti 
magnetických látek a využívá se k uchování informace 
v  paměťových  médiích  (kazety,  diskety,  pevný  disk  v 
počítači apod.). 
 
Nyní  postupně  snižujme  hodnotu  proudu  v  solenoidu 
ze stavu A. Objeví se nová křivka AD. I když pole B0 
zanikne,  uvnitř  feromagnetika  zůstane  pole  s  indukcí 
Br,  kterou  nazýváme  remanentní  magnetická 
indukce. Jestliže bychom jádro z toroidu v této  chvíli 
vyňali, získáme permanentní magnet.