3_10_Magneticke_vlastnosti

feromagnetika 

a 

paramagnetika  ve  směru  pole  (Obr. 
3.10.-2a),  diamagnetika  napříč  (Obr. 
3.10.-2b).  
 
V Tab. 

(3.10-1) 

jsou 

hodnoty 

magnetické  susceptibility  některých 
paramagnetik 

a 

diamagnetik. 

Diamagnetické 

látky 

vykazují 

relativní 

permeabilitu 

malou, 

zápornou a teplotně nezávislou,  

Obr. 3.10.-2 
 
kdežto látky paramagnetické v širokém rozsahu a s teplotní závislostí 

T

C

+

=1

r

µ

, 

          3.10.-4 

v níž 

C je Curieova teplota a T termodynamická teplota látky. Přestože jsou alkalické kovy 

diamagnetika,  jejich  permeabilita  není  teplotou  ovlivněna.  Relativní  permeabilita 
feromagnetik  závisí  na  vnějším  magnetickém  poli  a  silně  na  teplotě.  Při  dosažení  Curieovy 
teploty  jejich  permeabilita  poklesne  z  vysokých  hodnot  (10

3-104)  na  hodnoty  typické  pro 

paramagnetika. Nejznámější látky, které projevují feromagnetismus za pokojové teploty, jsou 
prvky  železo,  kobalt,  nikl,  gadolinum,  dále  pak  značné  množství  slitin  i  sloučenin 
nekovových.  
 

Tab. 3.10.-1 Vybraní reprezentanti a) diamagnetik, b) paramagnetik a jejich magnetické 

susceptibility. 

a) 

Látka 

χ

m

⋅106 

bismut 

-176 

etanol 

-7,9 

měď 

-10,3 

NaCl 

-12,6 

sklo 

-12,6 

stříbro 

-26 

voda 

-8,8 

488 

vodík 

-0,063 

uhlík 

-0,22 

b)  

Látka 

χ

m

⋅106 

dusík 

0,013 

hliník 

23 

kyslík 

1,9 

platina 

350 

tekutý kyslík 

3400 

wolfram 

176 

 
Charakter pohybu elektronů v elektronovém obalu atomu určuje magnetické vlastnosti 
látky.  Můžeme  si  představit,  že  každý  elektron  tvoří  proudovou  smyčku.  Následující 

odvození  vztahu  mezi  magnetickým  momentem 
orbitálního  elektronu  a  jeho  momentu  hybnosti, 
které  vychází  z klasické  fyziky,  poskytuje  vztah, 
který  kupodivu  platí  i  v kvantové  mechanice. 
Přestože tomu tak ve skutečnosti není, představme 
si,  že  se  elektron  pohybuje  po  kruhové  trajektorii 
poloměru