4_1__Optika a Elmg_vlny

- zákon přímočarého šíření světla v homogenních prostředích, 
- zákon odrazu (reflexe) světla a jev difúze (rozptylu) světla, 
- zákon lomu (refrakce) světla a jev totální reflexe (úplného odrazu) světla, 
- zobrazování optickými soustavami; 

- na optika vlnovou (fyzikální): o její rozvoj se především zasloužili v časovém rozmezí do 
roku 1900 Young, Fresnel, Maxwell a Hertz; jde o:  

- interferenci (křížení a superpozici vlnění), 
- ohyb (difrakci), 
- polarizaci, 
- disperzi (rozklad); 

- na  optiku  kvantovou  (fotonovou):  která  se  vyvíjí  asi  od  roku  1900  dodnes,  a  to  díky 
fundamentálním pracím Plancka, Einsteina a de Broglieho. 
 
Názory  na  podstatu  světla  se  historicky  vyvíjely  už  od  starověku.  Staří  Řekové  a  Římané 
dokázali  popsat  přímočaré  šíření  světla  jako  děj  přírodní  povahy,  ale  jejich  představy  o 
vzniku, podstatě, šíření a vlastnostech světla byly velmi nejasné.  

Teprve  až  v  1.  polovině  17.  století  Newton  ve  své  korpuskulární  (emanační)  teorii 
vysvětloval podstatu světla fundovaněji,a to jako proud malých hmotných částeček - korpus-
kulí,  vyletujících  ze  zdroje  obrovskou  rychlostí.  Jeho  teorie  však  postrádala  vysvětlení 
vlnových  vlastností  těchto  částic.  Až  ve  2.  polovině  17.  století  byly  provedeny  první 
významnější  pokusy  zacílené  na  pochopení  optických  jevů.  Fermat  významně  přispěl  k 
pochopení chování přímočarého šíření světla poznatkem, že světlo probíhá prostorem tak, aby