4_1__Optika a Elmg_vlny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Moderní optiku datujeme až do počátků 20. století. Naše pochopení vzniku světla, jeho
absorpce a přeměny na jinou energii obohatil Planck. Při výkladu záření černého tělesa
vytvořil základy kvantové teorie předpokladem, že změna energie se neděje spojitě, ale po
celistvých kvantech energie, a to po kvantech světelných pulsů úměrných frekvenci záření.
Broglie každému takovému kvantu - elementární částici - přisoudil vlnu a dospěl tak k úzké
souvislosti mezi látkou a polem. Einstein charakterizoval zrnitou strukturu světla a světelná
kvanta konkretizoval a pojmenoval jako fotony. Interakci záření a látky popsal rovnicí
fotoefektu. Objasnil, že při fotoelektrickém jevu dopadající elektromagnetická vlna vzbuzuje
vynucené kmity elektronů v kovu; pouze při rezonanci mezi vlastní periodou kmitů elektronu
a periodou dopadající vlny se amplituda kmitů zvětší natolik, že se elektron může uvolnit
z hraniční oblasti povrchu kovu. Rozpolcenou krizi ve výkladu dvojí povahy světla tak ujasnil
a ukončil sjednocující teorií dualismu.
V souladu s teorií dualismu má hmota dvě formyexistence: látku a pole. Látka a pole jsou
spolu v interakci prostřednictvím elementárních částic. Proton a elektron jako látkové částice
atomu na sebe působí elektromagneticky proto, že si mezi sebou vyměňují fotony, tj. částice
polní. Interakce mezi protony a neutrony je zase zprostředkována mezony (tj. částicemi asi