4_1__Optika a Elmg_vlny

υ záření naopak relativně velmi vysoká a tedy i 

kvantum  h

υ  je relativně velmi velké. Nespojitý kvantový ráz působení pak dominuje nad 

spojitým a spojitý charakter záření není průkazně měřitelný.  

Světlo  definujeme  jako  postupné  elektromagnetické  vlnění  příčné,  které  se  šíří 
prostřednictvím  změn  elektrické  složky  v  magnetickou  a  naopak.  Ze  všech  dosud  známých 
pohybů  se  největší  rychlostí  realizuje  šíření  světla,  a  to  konstantní  a  maximální  rychlostí  ve 
vakuu  c = 299 792 458 m.s

-1. Tuto přesnou hodnotu nalezneme v MFCh tabulkách, pro méně 

náročné  výpočty  používáme  hodnotu  zaokrouhlenou:  3.10

8m.s-1.  V  plynech  se  světlo  šíří 

pomaleji a v kapalinách nejpomaleji, v pevných látkách se nešíří vůbec. Rychlost šíření světla 
ve vakuu závisí na vlastnostech prostředí, tj. na permeabilitě vakua µ0 a permitivitě vakua ε0  

0

0

1

ε

µ

=

c

, kde µ0 = 4π.10

-7 H.m-1; ε

0 = 8,85.10

-12 F.m-1.    

          4.1.- 2. 

Velikost  rychlosti  v  světla  v jiných  prostředích  závisí  na  fyzikálních  vlastnostech  daného 
prostředí  (na  druhu  a  vlastnostech  látky,  na  její  teplotě,  tlaku  atd.,  což  vystihují  fyzikální 
veličiny relativní permeabilita µr a relativní permitivita εr  prostředí) 

ε

µ

1

=

v

, kde 

r

r

ε

ε

ε

µ

µ

µ

0

0

=

∧

=

.  

          4.1.- 3. 

Energie elektromagnetického vlnění se postupně rozšiřuje ve stále větší a větší prostor, takže 
se její transport dá označit za nejnázornější příklad entropického pohybu.  
 
Elektromagnetická  vlna  se  šíří  (obr.  4.1.-  1.)  ve  směru  kladné  osy  x  prostředím  tak,  že  její 
elektrické pole o intenzitě E (ve směru osy  y) a rovněž její magnetické pole o indukci B (ve 
směru osy z) kmitají kolmo k ose x ve směru šíření.