4_1__Optika a Elmg_vlny

nezávisle na sobě. 

517 

 
Podle 

Fermatova principu se světlo šíří v homogenním izotropním prostředí přímočaře, a to 

z jednoho  bodu  do  druhého  po  takové  dráze,  že  doba  potřebná  k proběhnutí  této  dráhy  má 
extrémní hodnotu. Protože nejkratší spojení dvou hmotných bodů v takovém prostředí leží na 
přímce,  potřebuje  světlo  minimální  dobu  k  tomu,  aby  došlo  z jednoho  bodu  do  druhého. 
Fermatova  metoda  je  sice  myšlenkově  jiná,  ale  dochází  ke  stejným  závěrům  jako  metoda 
Huygensova,  a  to  k závěrům  o  přímočarém  šíření  světla  aplikovaných  především  na  zákon 
odrazu a zákon lomu. 
 
 

Podle 

Huygensova 

principu 

se 

světlo 

šíří 

v homogenním  izotropním  prostředí  od  zdroje  do 
prostoru  ve  vlnoplochách. 

Vlnoplochu  definujeme 

jako geometrické místo – množinu bodů, kam dospěje 
rozruch  generovaný  zdrojem  vlnění  za  určitý  čas.  V 
homogenním  izotropním  prostředí  bude  vlnoplocha

kulová,  tj.  v  rovině  kružnicí  a  v  prostoru  povrchem 
koule (obr. 4.1.- 3.). 
 
 
 

Obr. 4.1.- 3. 

 
Jestliže  je  světelný  zdroj  ve  velké  vzdálenosti  od  bodu 
pozorování,  můžeme  část  kulového  vrchlíku  považovat 
přibližně  za 

rovinnou  vlnoplochu  a  část  kružnice  za 

úsečku,  přičemž  tyto  roviny  i  úsečky  můžeme 
charakterizovat přibližně jako rovnoběžné (obr. 4.1.- 4.). 
 
 
 
 
 

Obr. 4.1.- 4. 
 
Dále  Huygensův  princip  určuje,  že  každý  bod  vlnoplochy  se  stává  zdrojem  nového 
elementárního  vlnění  a  čelo  nové  vlnoplochy  získáme  jako  obálku  elementárních  vlnoploch. 
Světelný  paprsek  je  pak  přímka  kolmá  na  vlnoplochu  a  udávající  směr  šíření  vlnění. 
Principem  přímočarého  šíření  světla  však  vysvětlujeme  pouze  odraz  vlnění,  lom  vlnění  a 
vznik  stínu,  ohyb  vlnění  na  překážce  dokážeme  objasnit  pouze  pomocí  jevu  interference 
světla.  
 
Část  elektromagnetického  spektra  relativně  větších  vlnových  délek  (řádově  10