4_1__Optika a Elmg_vlny

521 

Jev 

disperze  (rozkladu)  světla  pozoroval  už  Newton, 

ale  nedokázal  jej  správně  interpretovat.  Disperzní 
křivka  vyjadřuje  závislost  fázové  rychlosti  světla  v  v 
optickém  prostředí  (ne  ve  vakuu)  na  vlnové  délce 
světla 

λ, a to při konstantní frekvenci  f  zdroje světla. 

Tzn. že i index lomu n závisí na vlnové délce světla 

λ 

(obr. 4.1.- 8.).  
 
 

Obr. 4.1.- 8. 
 
Disperzní křivka ukazuje, že se paprsky složeného světla (dopadajícího pod úhlem

α

1)  lámou 

pod různými úhly lomu 

α

2.  Protože  je  vlnová  délka  červeného  světla  větší  než  vlnová  délka 

fialového  světla,  je  naopak  index  lomu  červeného  světla  menší  než  index  lomu  světla 
fialového. Nejvíce se tedy láme paprsek fialového světla a nejméně paprsek světla červeného 
(obr. 4.1.- 9.): 

α

2f  

<  α

2č . 

Obr. 4.1.- 9. 
 
Protože se při průchodu optickým prostředím nemění frekvence  f  světla,  je v něm vlnová 
délka 

λ  n-krát menší než je vlnová délka λ

0 ve vakuu 

⇒

=

∧

=

=

v

c

n

c

v

f

0

λ

λ

n

0

λ

λ =

 ; 

          4.1.- 8. 

Obr. 4.1.- 11. 
 
 
 

Obr. 4.1.- 10. 
 
V technické praxi realizujeme rozklad světla optickým hranolem (fotografie na obr. 4.1.-10. a 
schéma  na  obr.4.1.-11.).  Rozkladné  hranoly  bývají  významnou  součástí  optických  přístrojů 
(především  spektrometrů).  Na  schématu  štěrbina  vymezuje  svazek  paprsků  bílého  světla, 
který je čočkou soustředěn na optický hranol. Na stěnách hranolu se pak světlo dvakrát láme,